Balzamování Milana Kozelky aneb Jak jsme porcovali prase

Telefonujeme Milanovi Kohoutovi, puštěno do reproduktoru a Milanovi před ústa, aby se vůbec slyšeli.

Psáno pro FB skupinu  MIK + 994 skupina na podporu Milana Kozelky



Zdravím vespolek. 

Včera jsme strávili 3 hodiny s Milanem. 

Petr Palarčík, Milan Kozelka, Dušan Dvořák, Léčebna dlouhodobě nemocných Humpolec, 6.května 2014

Prvně se omlouval, že nás musel vystrašit, když sestře v pátek řekl do telefonu, že neví, kdo jsem, že byl rozespalý a hlava mu nebrala. 

Nechtěl nic nic nic, jen ležet. 

Je defacto ochrnutý na celé tělo, levou ruku a hlavu má pohyblivou. 

MIlanovi do památníčku, jsme první, památníček byl panna, zvládli jsme tři dvojstrany textu a poezie s kresbami, pokračujte v díle

Sestřička i bratr co tam slouží mi říkali, že kdyby jen trošku víc chtěl, že by to šlo líp. 

Nechtěl namazat žádnou mastí, nechtěl vyvézt na vozíku do zahrady, nechtěl osprchovat.

Detail památníčku, strana jedna

Tak jsme kreslili a psali a hulákali mu do ucha. 

Nemá mobil, takže nemůže na vaše zprávy reagovat. 

Říkal, že se cítí nejlíp od infarktu. 

Smál se opakovaně. 

Nemohl jsem před odjezdem najít v knihovně Ezru Pounda (přivezte mu ho, kdo tam pojedete), tak jsem mu aspoň přivezl Prezidenta krokadýlů, měl radost, to prý zvládne a těší se. 

Pravé ucho slyší ještě hůřnež levé ucho, jenže u levého ucha je stěna. Co potřebuješ? Chtěl bych bombóny.

Co by po mém soudu bylo velice potřeba je, aby si lidé, kteří jsou s Milanem v častějším kontaktu vydobili u sociální pracovnice urgentní vyřešení 

1) Příspěvku na péči, v jeho případě jde o minim. 3 stupen nemohoucnosti a to je 8 tisíc měsíčně, podle mne splní 9- 10 kriterií pro 4 stupeň nemohoucnosti, to je 12 tisíc měsíčně a to by měl dostat. K tomu samozřejmě normální důchod nebo invalidní důchod, protože už to bude za chvíli rok, co je po infarktu a po roce se to dává, dále jednorázový sociální příspěvek třeba na pořádné kvalitní naslouchadlo atd, co je urgentní nebo co mu pomáhá v kontaktu s druhými. Napokoji je 6 dalších pánů, jeden slepý čurající si do postele, druhý se jen stále pochechtávající, dva 100% spáči, 1 s pohledem tři hodiny stejným směrem skrze vás, poslední s vyhaslým pohledem i při nášvtěvě vnučky. 

2) Milan nejí, chřadne, vypráví, jak strašně tam vaří. Není to tak uplně pravda. Koupili jsme mu, co chtěl: chtěl bombóny. To je sice fajn, ale on potřebuje mít energii a když nejí, žádnou mít nebude. Co s tím? Jestli se už ví, kam pojede do pečovatelské péče (musí mít stálou péči, někdo mu musí umývat zadek, podat mu věci, dát pití, nakrmit, atd.) tak at řekne a stanovuje sám jídelníček a at se vyčlení prachy z příspěvku a ten asistent mu to jídlo bude dělat. Musí jíst. 

Všechno musí Mlian zvládnout levou rukou. Rozbalit kokina ale nedokáže.

3) Neznám úplně přesně stávají kriteria pro lázně s křížkem anebo právo být v institucích jako jsou všechny ty rehabilitační centra např. pro kvadruplegiky, lidi po bouračkách atd, ale Milan potřebuje rehabilitovat, jinak shnije. Kromě toho, že je líný, že to může vzdávat atd, má v tomhle ohledu taky spousty předsudků, ale když bude mít doktora/doktorku/někoho, koho přijme jako TERAPEUTICKOU autoritu tak by ty rehabilitace víc přijal za své. Ted to málo co s ním dělají bere jako nutné zlo a nejde tomu naproti do palice, že bez toho to nejde a že to taky bude dřina. Jestliže měl infarkt s krvácením, tak ten otok bude postupně ustupovat, jde o to, co všechno zdevastoval na CNS. Doktor tam nebyl žádný. O léčbě kanabinoidy nechtěl ani slyšel, nebudu mu nic vnucovat. Kdyby mu to (tinkturu s 50/50 CBD:THC, dvě tři kapky před spaním) určil nějaký bílý plášt jako nejnovější preparát na regeneraci tkáně (což ve skutečnosti je), tak by to asi vzal, jen by to musel mít tu správnou etiketu. Od kamaráda to nepřijme, protože to není ofiko a ještě do toho řeči, že moje konopica Magorovi ublížila, což je právě naopak, protože mu možná zachránila život, když mu praskl pajšl po týdenní chlastací šńuře zakončené Nocí básníků na naší farmě kde se jí neustále dožadodoval. 

 

Večeři nechtěl, prý nejí takové šlichty. Kecy. Dalo se to jíst.

Máme vás všechny moc pozdravovat a i když tu báseň už prý řekl a je z Motola, berte to jako jeho způsob pozdravení vás všech, jako esenci toho, co by vám chtěl říct a co žije. 

Nikdy by mne nenápadlo, že v jeho verších najdu Exuperyho. 

Takže pozdravení téhle skupině:













Moře
je
daleko
 
Je
půlnoc
 
Osvětlená letadla se vrhají jako dravci na přistávací plochu
 
Je
půlnoc
 
Moře
je
daleko

 
 

Hezký den vespolek přeje Dušan Dvořák, Petr Palarčík foto

Dostali jsme chuť na guláš a zastavili v Prostějově. Byl skvěly, tak jsme dívku číšnici odměnili Milanovou básní. Moře je daleko.....

Dívka
Ezra Pound

Strom mi vešel do rukou,
míza mi stoupá do paží,
strom mi prorostl hrudí –
a v zemi
ze mne kořeny raší jak ramena.
Teď jsi strom,
teď jsi mech,
jsi květy fial, stonky ve větru.












PS: 
Jo a nesmím zapomenout na největší JOKE dne.
Prý že on nebude pít žádné drinky z NUTRIE!
On fakt, nekecám, nějak špatně porozuměl tomu, že jde o nutriční výživové drinky a řekl, že to svinstvo z nutrií v žádném případě nechce.
Ptali jsme se ho s Petrem Palarčíkem opakovaně, abychom se ujistili, zda to myslí vážně a nedělá si z nás prču, a fakt.

Jo a ještě, až pojedete někdo autem, nezapomente strčit na benzínce spávnej šlauch do správný díry. Já dal ve Velkém Meziříčí do úplně prázdný nádrže plnou nádrž benzínu místo nafty a pak jsme měli 2 hodiny performance za spousty peněz v autoservisu. Paní v servisu říkala, že nemine poslední dva roky týden, aby tam k nim odtahovka nepřivezla auťák.
Pučení: Koncentrace na správný šlauch a správnou díru jse stává závažným celospolečenským problémem. Konkrétně ve Velkém Meziříčí postihla za uplynulý rok 52 občanů všech věkových kategorií a značek aut.