Ospělovsko. Hasičská zábava. Hraje vesnická kapela "ToNe!" Lidé se překřikují. Zhruba půlnoc. Reflektory ozařují stůl pod lípou, na ní sedí na lavicích u stolu u čepovaného piva o samotě 4 herci, věk zhruba pětapadesát let: řidič Franta, dřevorubec Tonda, mastičkářka Radka alias Miši a její muž, promítač Duše. Všichni jsou trochu opilí, střízlivá je pouze Radka alias Miši. Na konci rozhovoru přichází ke stolu básnířka Dáša. Reflektory se přesouvají a zabírají její rty. Zvuk rozhovorů a tóny hudby v tu chvíli umlkají. V popředí je hlas.
Franta: Radko, něco ti řeknu. Ty to s Duší nemáš lehký.
Miši: S Duší je to strašný.
Duše: Nekecej.
Tonda: Ja.
Franta: Duše si jednou pěkně rozbije čumák. To ti povídám.
Miši: On už je takovej. Vždyť víš. Šlape, kam nemá!
Duše: Nekecej.
Tonda: Ja. Ja.
Franta: Myslíš, že dostane rozum?
Miši: Ten, nikdy!
Duše: (mlčí)
Tonda: Ja. Ja. Ja.
Dáša: Ahoj lidi, jak se vede? Duše, už víš, co budeš příští rok promítat? Měla bych nádherný film o Jimu Morrisonovi. To byl básník! Ten ty básně zpíval! Nádherný chlap. Pustíš ho?
Duše: Pustím nějaký porno. Tady se lidi hrozně rádi omrdávají. Berou se moc vážně. Zapomínají na lásku. Třeba jim ta mrdačka přijde směšná, když na to budou koukat na návsi společně. Takovýho Bergmanna nenatočí na vesnici ani Kustrica. Vesnický učitel pro buzeranty. Ospělov je svět! Jak velkého ptáka má Bůh? Velkej inseminátor věčnosti! (unaveně klesá hlavou ke stolu, reflektor zhasíná).
První dějství
Ospělovsko. Dům dřevorubce Tondy. Vchodová hala. Nad štokrlaty visí na obraze krásný bílý kůň. Duše si s Tondou sedají na štokrlata. Reflektor přejíždí při vstupu z obrazu koně, svítí jenom na herce. Poloprofil. Detail dopisu. Detail láhve. Detaily rtů a rukou.
Tonda: Duše, odstěhuji se z Ospělova.
Duše: Tondo, nestěhuj se, prosím! Toníku, jestli se odstěhuješ, dám ti fakt do držky. To nemůžeš, nesmíš! Představ si, že by sem namísto tebe přišel nějakej idiot a já měl za souseda vola. Tondo, říkals, že mezi náma zrušíme plotek a uděláme branku. Chalupu tu máme zrovna rok a ty mi řekneš, že jdeš pryč?! To mi teda řekni proč?
Tonda: Du doprdele, v Ospělově nebudu ani minutu!
Duše: Tondo, hodili nám na zahradu tenhle dopis, anonym, že prý jsme někomu ukradli švestky. To jsou tady v Ospělově lidi takový sráči, že se neumí podepsat a říct, o co jde?
Tonda: Duše, tady je to na hovno. Duše, podívej se tam. Vůbec bych se nedivil, kdyby ti ten dopis na zahradu hodila právě tahle drbna.
Duše: To je dobrý. Právě ona mi říkala, že paní Růžové někdo ukradl švestky, že prý to říkala v obchodě. Myslíš, že mně chtěla zmást? Že to psala sama? Šel jsem s Radkou za paní Růžovou. Řekla, že se švestkami žádný problém nemá a dopis nám na zahradu nehodila. Stará se o růže u náhrobku na návsi, anonymní blábol nám asi na zahradu nehodila. Její rodina sem přišla před tři sta lety za třicetileté války z Bretaně. Došlo mi to až při tom rozhovoru, že jsem šlápl vedle. Cítil jsem se jako debil, že jsem tam vůbec chodil a chtěl si to nechat vysvětlit. Snad jsem ji neurazil, když jsem jí řekl, že nám může říct klidně do očí, co potřebuje a nepsat dopisy bez podpisu. Že nám může říct všechno, i když to nebude dobrá zpráva.
Tonda: Duše, tady nevěř nikomu!
Duše: Tondo, přinesl jsem slivovici. Napijeme se. Ne že se odstěhuješ, chlape! (rozlévá) Na lepší časy. Je skvělá, od kamaráda z Hradišťa.
Duše a Tonda pijí. Reflektory pomalu zhasínají. Duše a Tonda se podpírají a tiše zpívají. Světlo zhasne. Střih. Obraz bílého koně. Střih. Tma.
Druhé dějství
Ospělovsko. Náves v Ospělově, pozdní odpoledne, jasný den, lidé soutěží ve hře petangue, na kterou se do Ospělova sjíždí závodnici z okolních vesnic. Akce má tradici: záběry profesionálních plakátů v okolních obcích. Příjezdy aut. Stříhání pásky hejtmanem. Je před koncem soutěže. Lidé sledují výsledkovou listinu. Vítězí družstvo ospělovského spolku Velké koule, ve kterém hrají tři Pepíci: Pepík alias Pepan, Pepík alias Pop Popič a Pepík alias Pepík. Záběr na hřiště. Střih. Na dřevěném podiu na návsi akci moderuje mediálně známá chalupářka Bushka. Záběr na podium. Po střihu podia záběr za podium.
Pop Popič: Pánové, teď jde o všechno. Klíčový hod.
Pepan: Máme to v kapse. Budeme na bedně.
Pepík: Bych to rozkopal, kdyby ne!
Pop Popič: Jdem do toho! Ceny za to stojí. Jsme v televizi! Jsme jasně nejlepší a na domovském hřišti. Nesmíme prohrát! Jasný?!
______________________________________________________________
(střih)
Bushka: Hurá! Vyhlašujeme nejlepší tým tradiční ospělovské soutěže koulí. Letos opět vítězí tým Pepíků z místního spolku Velkých koulí. Čest jejich koulím! Opět se klihem zklížily koule vítězů a jako dynamit rozdrtily soupeře ve všech vyřazovacích kolech a dokázaly nemožné! Ceny jsou právem vítězů! Pepíci! Blahopřejeme! Třikrát hurá! Zdar, zdar, zdar!
______________________________________________________________
(střih)
Za podiem telefonuje dívka své kamarádce: Ahoj, Marie, hele,je tady! Fakt je tady! To je hustý … Počkej, tys myslela, že myslím Karla? To ne. Já myslela Milana … Cože? Fakt? Takže zase nic. Panebože, já si snad nezapíchám … Jaký dvojče? Že se je dnes chystají sestřelit? Tady? Co to plácáš? Kde? V Ospělově? Na návsi? Jako před všema? Se prober! Tys zase hulila, že? Víš kolik je tady lidí! Marie, oni nejsou dvojčata! Proč by je měl někdo zabíjet? Nejsou dvojčata a už vůbec ne buzeranti! Hele, nech toho, už mně nebavíš! Končím! Jdu si najít nějakýho kluka!
(rozhlíží se a jde před podium, pohodí kabelku, lascivně)
Ahoj, Pepíku …
Třetí dějství
Ospělovsko. Na zahradě Duše a Radky alias Miši. Svítí slunce. Ptáci řvou. Lavička na zahradě pod ořechem. Duše čte dopis. Pije kafe. Za plotem stojí Tonda, dívá se do slunce a usmívá se.
Duše: Tady mi z úřadu píšou, že nejlíp udělám, když na Pepíky pošlu policii.
Miši: Uděláš to?
Duše: Pepan celý život touží po medaili. Omrdal mě zadarmo. Kdyby bral prachy jako profesionál, jako třeba starosta, tak to bych asi poldy zavolal. To jejich veřejné prohlášení slušných sousedů, to je přece na medaili. Text jako za komančů když popravovali Kalandru. To se musí ocenit, takhle bušit na nebeskou bránu. Jediná šance na změnu je osvěta. Přitluču v květnu na dveře kaple Desatero obecního šukání. Luther v Ospělově. Vesničani dělají, že se nic neděje a jen klopí oči nebo se dívaj stranou. Myslíš, že se stydí? Nebo že si nepamatují, proč to celé vzniklo? Chtěli starostovi nakopat prdel a trhnout se od Ludmírova! Nějaký kulturní léto a promítání filmů, to byla přece moje bokovka. Dnes jseš pro ně čarodějnice. Asi málo chlastáš! Jsou tady snad všichni úplní debilové?
Miši: Neurážej! Každý dělá, jak umí. Já mám ve spolku předplacený na 15 let dopředu členský příspěvky. Stromy navrhnu příští rok vysázet znovu, když mi je letos nepovolili. Když jsem byla na spolku, řekla jsem, jak to bylo. Nejvíc ticho byl Pope Popič. Řekla jsem, že hrál s falešnejma koulama. Pepan koktal a žvatlal úplný nesmysly o tvým rozverným županu a Pepík si tam před všema v rohu u dveří vyhonil péro a křičel, abys mu u toho asistoval, když jsi gay. Oni jsou úplně mimo. Vůbec nechápou, která bije.
Duše: Pope Popič je moje životní zkouška. Necítit k němu nenávist, když už mne nemiluje a takhle sprostě mně odvrhl. Prý, Duše, nikdy ti nezapomenu, cos pro mě udělal. A za čtvrt roku mi vrazí kudlu do zad a ještě s ní do vánoc třikrát zatočí. Jak kdyby porcoval prase! Myslíš, že byl Pope za komančů estébák? Díval jsem se do Cibulkových seznamů, a nebyl. Nikdy nepochopí, jak trpěl Jidáš! Petrovi dal Ježíš šanci třikrát! Kurva svět! Eli, Eli lama zabachtani! Buzerant nemůže žít na vesnici.
Tonda (volá za plotem): Duše, nedáš si slivovici?
Miši: Duše, přestaň, prosím, mluvit sprostě. Doufám, že se s Tondou zase neožerete. Máš řezat dřevo.
Duše (jde k plotku): Tondo, je to všechno na hovno!
Epilog
Ústavní soud. Klára Veselá Samková čte verdikt.
Klára Veselá Samková: … Jde o jasné zneužívání funkce veřejného činitele, obecního služebníka. Starosta šikanoval občany, pošlapával jejich občanská i lidská práva a zneužíval k tomu všemu obecní pokladnu, se kterou svévolně a v rozporu se zákony a vůlí zastupitelů hospodařil …
Ospělovsko. Franta sedí pod třešní na lavičce na zahradě Duše. Radka alias Miši přináší baculatou láhev a panáčky, nalije a jde do altánu přebírat byliny a vařit mast. Záběr: detaily.
Franta: Jak jsi na to přišel?
Duše: Došlo mi to až o rok později, že starosta před sedmi roky nakoupil ty odporný umělohmotný čekárny na zastávky jenom proto, aby Velký koule ponížil a ukázal, kdo je tady pán. Věděl, že musí v Ospělově opravit kapli. Opakovaně to veřejně slíbil a v zápisech zastupitelstva to bylo roky. Jenže jsme ho s tím spolkem Velkých koulí pěkně srali, hráli jsme líp. Tak si potřeboval něco vymyslet, aby mohl říkat, že nemá prachy na opravu kaple a dá prachy jenom na novou zvonici a střechu. Aby se to dělalo nadvakrát a nebylo to hotový ani na letošní historické oslavy. Za stejný prachy jako za přiblblé čekárny mohl udělat fasádu na kapli a bylo by to všechno hotovo najednou. Za rok po opravě střechy a zvonice, na kterou dali lidi sbírku, celou krytinu a dřevo i práci, už byl s Pepíky velkej kámoš, už o nich neříkal, jaký jsou debilové, protože mu najednou nosili koule a trénovali roztahováka podle jeho pravidel. Nasliboval jim prachy z obecního na kde co, ale kaple zůstala zase fuč. Tehdy mi to došlo. Ty nákupy čekáren, to byl jen trik. Před lidma pak mohl lhát, že nemá prachy na opravu kaple. A to měl ten rok v obecní kase o půlmilionu navíc z reformy daní, takže peněz měl dost na opravu celé kaple i na čekárny. Šlo jenom o moc. Ukázat, kdo je tady pán. S funkcemi tady mají lidi hrozný trable, jsou jak urvaný ze řetězu.
Franta: Ta třešeň je nádherná. Víš, že na ni lezli všichni kluci z vesnice? Má nejlepší třešně. Lidi, co tu před půlstoletím bydleli, byli fajn. Paní domácí nás jako kluky pouštěla na zahradu. A tady vedle byla pekárna. Zepředu chalupy jste měli obchod. Ale ta třešeň, takovou nikdo nemá.
Duše: Vždyť ji právě piješ! Zrovna ten rok v květnu, co jsme dělali poprvé kulturu na vsi, se rozlomila ve dví. Bylo to, jako by mi puklo srdce. Pope Popičovi zrovna umřel táta. Na podzim jsem ji celý kmen zaházel blátem s hnojem a obalil. Obrazila. A teď ji piješ. Tak na zdraví, Františku z Asisi.
Franta (volá): Radko, pojď za náma. Pojď si dát štamprličku.
Miši (nalévá si): Na zdraví, chlapci! A neožerte se!
Napsáno 21.března 2009, http://www.ospelov.eu/ospelovske-pasije.html
Ps.
21.března 2008 byl Velký pátek, napsáno: http://www.artlanguage.org/archiv.php?clanek=konopi-je-lek
