Farmaceutické lobby proti občanům
David Nutt, stigmatizace psychedelik a biochemie ayahuasky
Níže naleznete tři články, které různí autoři pod záštitou České
psychedelické společnosti již dříve zveřejnili v rámci rubriky Pohled
zblízka na blogu Aktuálně.cz. Prvním z nich je překlad britského článku o
neurovědci Davidu Nuttovi a jeho postoji k psychedelickému výzkumu,
druhý se týká historického stigmatu, které na psychedelických látkách
stále ulpívá, a třetí se zabývá neurobiologií jihoamerického posvátného
nápoje zvaného ayahuasca.
Profesor David Nutt: Proč je zákaz LSD a lysohlávek nejhorší cenzurou medicíny v dějinách
Třídenní konference Breaking Convention, která se konala v červenci v
Londýně, jako by ještě neskončila. Videozáznamy z přednášek, které by
ani nadčlověk nestihl všechny navštívit, postupně přibývají na kanále
Vimeo a stále se objevují nové články a rozhovory s konferencí spojené.
Jedním z nich je i rozhovor londýnské novinářky Reshmy Biring s
profesorem Davidem Nuttem o výzkumu psychedelických látek. Byl uveřejněn
na webu psypressuk.com a rozhodně stojí za přečtení.
Jedna z největších psychedelických konferencí na světě Breaking
Convention letos v červenci pohltila celé jedno křídlo Greenwichské
univerzity. Prostřednictvím bohatého programu představila mimo jiné
přínosy psychedelických látek v medicíně. Profesor Nutt zde v rámci
interview rozebíral, jak zákony znesnadňují medicínský výzkum a proč je
podle něj LSD dodnes „problémové dítě“, jak ho nazval jeho objevitel
Albert Hoffmann.
Profesor David Nutt je neuropsychofarmakolog působící na Imperial
College v Londýně a je veřejnosti známý tím, že rád víří vody v diskuzi o
vládní politice týkající se nelegálních drog. Je jedním z
nejvýraznějších hlasů mezi zastánci psychedelik a mezi výzkumníky, kteří
pracují se zakázanými látkami, a svá slova opírá o relevantní výsledky
vědeckých výzkumů.
Když profesora Nutta slyšíme vyprávět o tom, jak současná legislativa
komplikuje psychedelický výzkum, cítíme, že současné společnosti něco
uniká. Existují látky, které by pro medicínu mohly být obrovským skokem
kupředu, ale politici se jimi zarputile odmítají zabývat. Psychedelika
jako LSD nebo psilocybin (látka obsažená v lysohlávkách) by mohla být
využívána k léčbě duševních onemocnění, mezi něž patří například
závislosti, úzkost a deprese. Proč tedy není umožněn alespoň výzkum
těchto substancí, kterým přece společnost nemá co ztratit?
LSD, které se u politiků nikdy netěšilo dobré pověsti, bylo ve Velké
Británii v roce 1966 (a brzy poté i v Čechách) zakázáno a veškeré
nadějné výzkumy zůstaly viset ve vzduchoprázdnu. Od té doby uplynulo
další půlstoletí, avšak postoj zákonodárců vůči těmto potenciálně
zázračným lékům se i přes důkazy svědčící v jejich prospěch vůbec
nezměnil.
„Politici mají z LSD jakýsi podivný strach,“ tvrdí profesor Nutt.
„Albert Hoffman [švýcarský vědec, který LSD v roce 1938 poprvé vyrobil]
jej označil za své ‚problémové dítě‘. Není pochyb o tom, že pro mnoho
politiků je LSD problémovým dítětem dodnes, a to z historických důvodů,
které vycházejí z dezinformací a ignorance.“
Veřejné mínění o této látce, která je notoricky spjata s hippie
kulturou, však ukazuje něco trochu jiného – společnost podle všeho
psychedelika přijímá mnohem lépe, než tvrdí vláda.
„Je zajímavé, že psychedelika se u široké veřejnosti těší velkým
sympatiím, zejména když jsou užívána jako léčiva,“ vysvětluje Nutt.
„Spousta lidí se zlobí, že veřejnost nemá k těmto léčivům po více než 50
let přístup. Můj názor je, že jde o nejhorší cenzuru medicíny a
klinického výzkumu v historii. Pokud psychedelika opravdu chceme
používat jako léky, musíme mít oporu v kvalitním výzkumu.“
Profesor Nutt a jeho tým (spolu s nadací Beckley Foundation) jsou v
rámci psychedelického výzkumu průkopníky moderních zobrazovacích metod,
pomocí nichž zjišťují, jak tyto látky v mozku působí. Společně provedli
tři studie s psilocybinem a právě dokončili historicky první studii,
která pomocí zobrazovacích metod zkoumá působení LSD na mozek. Její
výsledky jsou fascinující pro vědce, lékaře i samotné pacienty.
„Zjistili jsme, že tyto drogy mají na mozek skutečně významný vliv.
Snižují například aktivitu v oblasti, která je zodpovědná za vznik
deprese. Právě provádíme studii, která zkoumá, zda by bylo možné depresi
léčit psilocybinem. Domníváme se, že by mohl fungovat u pacientů, u
nichž konvenční léčba selhala.“
I když jsou výsledky výzkumů skutečně slibné, úskalí, která se pojí s
jejich realizací, jsou stále aktuální. Nejvýznamnější překážkou je
naprosto zjevně fakt, že tyto látky jsou nezákonné. Povolení k nakládání
se substancemi, jako je konopí nebo psilocybin, má jen velmi malá
hrstka britských nemocnic. Profesor Nutt a jeho tým tak mohou při čekání
na různá oprávnění ztratit roky cenného času.
„Trvalo nám celé tři roky, než jsme vyhověli všem možným i nemožným
opatřením, která byla nezbytná k realizaci výzkumu u pacientů s depresí.
Jen za nákup látky a splnění těchto předpisů jsme utratili téměř
všechny peníze, které jsme na výzkum měli,“ vysvětluje profesor Nutt.
Když si vezmeme, že zahájení klinického hodnocení běžně trvá zhruba šest
měsíců, je nasnadě, že výzkum psychedelik se silně prodraží – oproti
ostatním klinickým hodnocením až desetkrát. A sehnat peníze není vůbec
jednoduché. Jelikož vláda tento druh výzkumu samozřejmě nepodporuje,
peníze se získávají třeba pomocí crowdfundingu. V sázce jsou však lidské
životy – není již na čase, aby vláda otevřela oči a přestala se otáčet
zády, kdykoli někdo přijde s tím, že ty „zlé drogy“ vlastně mohou být
užitečné?
„Je potřeba, aby si společnost plně uvědomila potenciál drog, jako je
LSD, psilocybin nebo konopí,“ říká profesor Nutt. „Tyto látky mají
obrovský potenciál. Každý další den, kdy jsou nelegální, pacienti trpí a
páchají sebevraždy, protože jejich depresi nebo bolest nedokážeme
účinně léčit. Změna této legislativy by měla být prioritním zájmem všude
ve světě.“
Reshma Biring
(autorka je londýnská novinářka)
Překlad: Česká psychedelická společnost
Po LSD ti vykrvácí mozek aneb síla medií a její dopad na lidská práva
Ale jasně že ne. Žádný mozek krvácet nebude, jen jsem potřebovala
přitáhnout pozornost. Drogy a krev jsou sázkou na jistotu. Zvolila jsem
stejnou strategii, s jakou se podařilo vyvolat v lidech plošně po celém
světě přehnaný strach z psychedelických látek a vybudovat kolem nich
majestátní věže z mýtů. Třeba to bude fungovat i naopak, i když to, co
přináší současný psychedelický výzkum, zpravidla už tak dramatické není.
Organizace i výzkumníci aktivní v současné psychedelické renesanci
usilují o to tyto věže cihlu po cihle rozebrat. K tomu využívají vědecky
podložených informací o jejich skutečných rizicích a přínosech.
Psychedelika jsou kvůli své ilegalitě a také unikátnosti účinku poměrně
kontroverzním tématem. Do velké míry jde nejspíše o nedostatek
informací, které se k běžnému občanu dostanou. Roli hraje i způsob, jímž
jsou tyto informace předávány.
Čím více se dozvídám o psychedelických látkách, tím více nepochopitelné
mi připadá jejich současné legislativní uchopení, tedy jako návykových
látek bez žádného terapeutického využití. Poznání v této oblasti je v
současnosti na takové úrovni, že míra jejich restrikce v dnešní
společnosti se zdá být poněkud absurdní. To dokládá dnes již řada
studií, které naznačují velkou účinnost těchto látek na řadu duševních i
jiných potíží, se kterými si často konvenční medicína neví rady. Dlouho
se ví, že závislost na nich nevzniká. Ale nakládání s nimi v jakékoliv
formě se i přesto trestá. Barevný svět paradoxů.
Nebudu tvrdit, že psychedelika nikdy nevedla k nehodám, jak se o nich
traduje. Vedla. Šlo sice o ojedinělé případy, nicméně často tragické – u
některých lidí se objevily duševní problémy, a jiní skutečně sem tam
skákali z oken. Ostatně skáčou i bez psychedelik. Ale je cestou je
zakázat a připravit se tak zároveň o možnosti jejich terapeutického
využití? Když se stane autonehoda, zakážeme auta? Když dojde k úmrtí po
uklouznutí ve vaně, zrušíme vany? Takhle by to vypadalo, kdybychom
použili logiku ilegalizace psychedelik. Není ale lepší nastavit pravidla
autodopravy a naučit se řídit? Koupit si protiskluzovou podložku?
Naučit se s psychedeliky zacházet…? Podat je v prostředí, kde není okno a
kde je dostatek lidí, kteří by případnému skoku zabránili. Mít dostatek
kompetentních osob, které vytvoří takové prostředí, že nikoho skákat z
okna ani nenapadne. Vzdělávat je. Tradiční kultury, které tyto látky s
prospěchem pro jedince i společnost dokázaly využívat tisíce let,
ukazují, že možné to je. I současné vědecké studie těchto látek
přinášejí důkazy o tom, že je možné minimalizovat rizika a maximalizovat
přínosy, které tyto látky mají.
Těmito zdánlivě simplifikujícími srovnáními s jinými běžnými situacemi v
našich životech chci jen poukázat na mocný vliv jednotlivých příběhů,
které se skrze senzacechtivá média dostaly na pomyslný trůn, k němuž lid
stále vzhlíží a jejichž poselství bez zbytečných otázek naslouchá.
Chopila se jich takovým způsobem, že pro řadu lidí byly vyhlášeny
jedinou možnou pravdou. Psychedelické látky jsou učebnicovým příkladem
efektivity mediální hysterie. Z různých stran přesvědčeně zaznívá, že z
psychedelik se lze zbláznit nebo zabít. Slýchám to takřka denně, nic
nového. Normálně v takové situaci zívám a odcházím, kdyby jen nešlo o
informace tak vzdálené realitě. Takhle mi nezbývá, než se pokoušet znovu
a znovu ukazovat druhou stránku věci. Tu, která v určitých akademických
kruzích již má své místo, ale do širokého povědomí se stále ještě
nedostala. Spolu s dalšími psychedelickými výzkumníky mám v téhle
oblasti tendenci usilovat spíše o statistické zhodnocení rizik, než se
opírat o několik málo výjimečných a z kontextu vytržených případových
studií s barevným titulkem a sexy obrázkem.
Dvě studie se rozhodly vyzvat na souboj tyto již tradiční veřejností
přijímané stereotypy o tom, že psychedelika mohou vést k psychóze a
jiným duševním potížím, stejně jako ke zvýšenému riziku sebevraždy. Jako
zbraň zvolily čísla z průzkumů obyvatel. A čísla mluví jasně. V první
studii norští výzkumníci Paul Johansen a Teri Krebs analyzovali data z
národního průzkumu ve Spojených státech. Šlo o náhodný vzorek obecné
populace o počtu 135 000 lidí z let 2008 až 2011. Výzkumníci zjistili,
že jedinci, kteří v životě někdy užili LSD nebo jiné psychedelické
látky, neměli zvýšené riziko rozvoje duševního onemocnění, ať už šlo o
schizofrenii, psychózu, depresi, úzkostnou poruchu či sebevražedné
pokusy.
Další studie rozšířila vzorek na 190 000 respondentů ze stejného zdroje
dat, kde navíc zahrnula rok 2012. Opět nezjistila žádnou souvislost s
nepříznivými výsledky v oblasti duševního zdraví. A co víc, bylo
zjištěno, že lidé, kteří užili LSD nebo psilocybin, měli nižší míru
celoživotního výskytu sebevražedných myšlenek a pokusů.
Lze se jen domnívat, co je skutečným důvodem ilegality těchto látek. Jak
už to tak bývá, pravděpodobně jich bude více. Jisté ale je, že
racionální zhodnocení založené na vědeckých poznatcích to není. Podle
Teri Krebs vedly k zákazu spíše politické důvody. Roli zde nepochybně
hrály i již zmíněné případy ne úplně zdařilých intoxikací. Ty ale byly
způsobeny především neodborným podáním a neznalostí pravidel bezpečného
užívání – nelze z nich tedy vinit látku jako takovou. Možná jde také o
strach z nového. Roli mohlo hrát i nadšení z těchto látek v rekreačním
kontextu. Hodně se mluví i o tom, že lidem se po psychedelických látkách
otevírají nové perspektivy, začínají přemýšlet jinak, zpochybňovat
zavedená pravidla, ba dokonce zákony. To může souviset opět s tématem
politických motivací. Preventivně rovnou hlásím, že cílem rozhodně není
zabřednout do konspiračních náznaků. Tuhle zmínku tedy uvádím spíše jako
pobídku k zamyšlení.
Teri Krebs je velkou advokátkou lidského práva na užívání psychedelik.
Argumenty se zdají být jasné. Jde o látky, které v kontrolovaném a
bezpečném prostředí představují minimální rizika a mohou mít
terapeutický potenciál u řady potíží, dnešní konvenční medicínou často
jen těžko léčitelných. Říci s jistotou, podle pravidel klinického
hodnocení léčivých látek, že psychedelika léčí, zatím nelze. Dostatečně
velké studie zatím nebyly uskutečněny, i kvůli jejich komplikovanému
legislativnímu postavení. Ale již teď vše naznačuje tomu, že výsledky
budou příznivé. Tedy velký terapeutický potenciál a minimální rizika.
Je řada činností, při nichž si může člověk ublížit. V autě, ve vaně…
Řídit i koupat se můžeme. Dokonce můžeme řadu jiných věcí – ničit si
tělo kouřením, alkoholem či chemikáliemi v jídle. Proč bychom nemohli
mít možnost vědomě podstupovat ještě menší rizika při užívání
psychedelik, pakliže na základě relevantních informací zhodnotíme, že
přínosy převažují, nebo pokud jednoduše chceme? A jestli jen chtít
nestačí… tak pokud mohou představovat účinnou alternativu k duševním
potížím, se kterými si nevíme rady? Uchopení psychedelik skutečně silně
naráží na lidskou svobodu mít možnost sám se rozhodnout, jak chci
naložit se svým životem. Když splňuji tu základní podmínku, že tím
nenaruším svobodu druhých. A o to snad jde.
60. léta byla divoká doba. Tehdy bylo možná skutečně nejjednodušší a
nejefektivnější cestou všechny ty neznámé látky prostě a bezpodmínečně
zakázat. Nechci zde mudrovat nad tím, jestli to bylo rozhodnutí správné
či nikoliv. Dnes jsme každopádně jinde, naše poznání je také na jiné
úrovni. A snad jsme i poučení dost na to, abychom dokázali přehodnotit
tyto historické artefakty, oprostit se od nefunkčních až absurdních
vzorců a nelpět na pověrách a nepodložených tezích z minulosti (či
krvavých titulcích ve zprávách). Vše nasvědčuje tomu, že dnes již máme
dostatek schopností vytvořit nový, tentokrát bezpečný a kontrolovaný
rámec pro nakládání s touto unikátní skupinou látek. A těžit z toho, co
nám mohou nabídnout.
Rita Kočárová
Česká psychedelická společnost
1. Johansen, P. Ø. & Krebs, T. S. J. (2015). Psychedelics not linked
to mental health problems or suicidal behavior: A population study.
Journal of Psychopharmacology, Vol. 29/3., s. 270-279.
http://dx.doi.org/10.1177/0269881114568039
2. Hendricks, P. S., Thorne, C. B., Clark, C. B., Coombs, D. W. &
Johnson, M. W. J. (2015). Classic psychedelic use is associated with
reduced psychological distress and suicidality in the United States
adult population. Journal of Psychopharmacology, Vol. 29/3., s. 280-288.
http://dx.doi.org/10.1177/0269881114565653
Tajemství posvátného nápoje: chemie Ayahuascy a její vliv na mozkovou aktivitu
Ayahuasca je tradiční jihoamerický psychotropně působící nápoj, který
měl vždy široké spektrum využití od medicínského po náboženské. Je
připravována nejčastěji ze dvou druhů rostlin – zpravidla jde o
Psychotria viridis a Banisteriopsis caapi, ale používá se i řada
dalších.
Psychotria viridis obsahuje alkaloid DMT (N,N-dimethyltryptamin), který
je západní společností zpravidla považován za hlavní psychoaktivní
substanci. Je tomu tak zejména proto, že v mozku mimo jiné působí na
serotoninový receptor typu 2A, podobně jako všechny další látky s
halucinogenním účinkem. Lidské tělo, zejména mozek, obsahuje látky
psychedelikům chemicky příbuzné (např. serotonin se od psilocinu a DMT
liší minimálně), a právě díky této podobnosti mohou psychedelika působit
na systémy přirozených mozkových neurotransmiterů (nervových
přenašečů). DMT je do jisté míry látka „tělu vlastní“ – mozek ji
pravděpodobně v malé míře sám produkuje. Americký výzkumník Rick
Strassman vyslovil hypotézu, že by mohla být produkována částí mozku
zvanou epifýza neboli šišinka prostřednictvím enzymatické úpravy
melatoninu (hormonu, který ovlivňuje cyklus spánku a bdění – tzv.
cirkadiánní rytmy). Existence DMT v mozku potkana byla nedávno
experimentálně ověřena. Strassman přišel s hypotézou, že by jeho
produkce šišinkou mohla vysvětlit mimotělní zážitky. DMT by mělo být
vytvářeno při extrémních situacích, jako je například proces umírání –
naznačuje tedy jakési „rozšíření funkce melatoninu“ z řízení rytmu
den/noc na řízení „rytmu“ zrození/smrt. Pro tyto hypotézy však v
současnosti chybí experimentální důkaz.
Donedávna se zdálo paradoxní, že tradiční kultury považují za klíčovou
právě druhou rostlinu, která DMT neobsahuje – liánu Banisteriopsis
caapi, které se říká ayahuasca a podle níž se tedy označuje celý nápoj.
Ta obsahuje mimo jiné beta-karbolinové alkaloidy harmin a harmalin,
které tlumí aktivitu enzymu zvaného monoaminooxidáza typu A. Ten
rozkládá tzv. monoaminy, mezi něž patří tělu vlastní neuromediátory
serotonin, dopamin a noradrenalin a současně i DMT. Tyto alkaloidy tedy
zabraňují tomu, aby bylo psychedelické DMT, které je obsaženo v druhé
rostlině (např. Psychotria viridis), v trávicím traktu tímto enzymem
okamžitě odbouráno, a umožňují mu tak proniknout až k mozkovým
receptorům. Ayahuasca tedy v mozku účinkuje jak prostřednictvím přímé
stimulace serotoninových receptorů pomocí DMT, tak prodloužením a
zesílením účinku tělu vlastního DMT, serotoninu a dalších tzv. monoaminů
v mozku. Funkce beta-karbolinových alkaloidů v Banisteriopsis caapi
však byla dlouho považována za spíše pomocnou.
Nedávno proběhla zajímavá studie, která do výše popsaného paradoxu vnáší
nové světlo. 22 zdravých dobrovolníků při ní v experimentálním
prostředí užilo ayahuascu, kterou studii věnovala Brazilská synkretická
církev Unaio de Vegetal. Jedinci, kteří se studie zúčastnili, měli s
nápojem předchozí bohatou zkušenost – v průměru jej zakusili téměř
stokrát.
Ve studii byly chromatograficky stanoveny jednotlivé substance, které
nápoj obsahoval (použitá kombinace metod se nazývá LC/MS/MS, liquid
chromatography / electrospray ionization / tandem mass spectrometry):
šlo především o DMT (0,328 mg/ml), harmin (1,08 mg/ml), harmalin (0,18
mg/ml) a tetrahydroharmin (1,28 mg/ml).
Jedincům byla před užitím nápoje i po jeho užití (25, 50, 75, 100 a 125
minut) měřena mozková aktivita pomocí 64kanálového EEG přístroje. Po
intoxikaci dobrovolníci vyplnili retrospektivní dotazník týkající se
subjektivních účinků (škála Hallucinogen Rating Scale), který jasně
prokázal změněný stav vědomí – všechny parametry tímto dotazníkem
sledované (intenzita, vnímání těla, afekt, vnímání, kognice a vůle) byly
zvýšené. Studie však nenašla jednoznačné spojitosti mezi mozkovou EEG
aktivitou a subjektivními zážitky jedinců, nejspíše kvůli nízkému počtu
zkoumaných osob.
Vliv ayahuascy na elektroencefalografickou aktivitu mozku se v průběhu
intoxikace měnil. V 50. minutě, tedy v době nejvyšších hladin DMT a
harminu, poklesl výkon v aktivitě alfa, což je základní oscilační
klidová aktivita mozku. Mezi 75. a 125. minutou od užití, tedy v době,
kdy byly nejvyšší krevní hladiny harmalinu a tetrahydroharminu, naopak
stoupl výkon v oblasti rychlé oscilační aktivity gama (30–100Hz), která
je pokládána za odraz integrace informace ve vyšších mozkových centrech
(provázání prostorově rozložených neuronálních reprezentací do celkové
subjektivní zkušenosti). Zajímavé je, že jak pokles aktivity alfa,
zejména ve středočárových strukturách (součást sítě zvané default mode
network neboli DMN), tak zvýšení integrační aktivity gama, byly podobně
prokázány u dalších psychedelických látek i u změněných stavů vědomí,
jako je meditace nebo lucidní snění.
Výsledky této studie jsou zajímavé zejména proto, že poprvé prokazují
specifický efekt dvou účinných látek v ayahuasce (DMT a harmalinu) přímo
na mozkovou aktivitu. Dle pozorovaných změn tyto látky působí na mozek
celkově synergicky a doplňují se. Zároveň z nich lze vyvodit, že
harmalin neslouží pouze jako „brzda“ v odbourávání DMT, ale že se sám
významně podílí na psychedelickém stavu. Může tomu tak být hned z
několika důvodů; jedním z nich je například jeho schopnost aktivovat
výše zmíněný serotoninový 2A receptor.
Studie zároveň odhalila vztah mezi hladinou harmalinu a zvracením. Právě
zvracení je v tradičních kulturách pokládáno za významnou část
transformačního zážitku v průběhu intoxikace ayahuascou – mluví se o
„čisticí“ funkci rostliny, která je dle mnohých účastníků emočně léčivá.
Ze současného neurovědeckého hlediska lze i tento jev částečně
vysvětlit. Uvědomění podnětů z vnitřních orgánů je propojeno s emočními a
afektivními stavy v oblastech mozku jako je amygdala, frontální kůra a
především insula, která je považována za „mapu“ vnitřního světa našeho
těla a zároveň se podílí na vyšších mozkových funkcích.
Ayahuasca je různorodý koktejl chemických látek, které se doplňují ve
svém účinku nejen na úrovni mozku, ale i na úrovni psychosomatické.
Tento obtížně definovatelný mechanismus účinku na jednu stranu brání
jejímu přímému využití současnou západní medicínou, na druhou stranu
přináší fascinaci jejím intuitivním využíváním v tradičních
jihoamerických kulturách, které již probíhá po tisíce let.
Filip Tylš
Česká psychedelická společnost
Zdroje:
Schenberg, E., Alexandre, J., Filev, R., Cravo, A., Sato, J.,
Muthukumaraswamy, S., Yonamine, M., Waguespack, M., Lomnicka, I.,
Barker, S. and da Silveira, D. 2015. Acute Biphasic Effects of
Ayahuasca. PLOS ONE. 10, 9 (2015)
Strassman, Rick. DMT: The spirit molecule: A doctor's revolutionary
research into the biology of near-death and mystical experiences. Inner
Traditions/Bear & Co, 2000.
Glennon, Richard A., Milt Titeler, and J. D. McKenney. Evidence for 5-HT
2 involvement in the mechanism of action of hallucinogenic agents. Life
sciences 35.25 (1984): 2505–2511.
Araújo, A., Carvalho, F., de Bastos, M., de Pinho, P. and Carvalho, M.
2015. The hallucinogenic world of tryptamines: an updated review.
Archives of Toxicology. 89, 8 (2015), 1151–73.
Brierley, D. and Davidson, C. 2012. Developments in harmine pharmacology
— Implications for ayahuasca use and drug-dependence treatment.
Progress in Neuro-Psychopharmacology and Biological Psychiatry. 39, 2
(2012), 263–272.
Barker, S., Borjigin, J., Lomnicka, I. and Strassman, R. 2013. LC/MS/MS
analysis of the endogenous dimethyltryptamine hallucinogens, their
precursors, and major metabolites in rat pineal gland microdialysate.
Biomedical Chromatography. 27, 12 (2013), 1690–1700.
