Pravda o alkoholu

Pravda o alkoholu

 Ministerstvo zdravotnictví ČR ke konopí, výzkumu a terapii - najdete ZDE

Václav Budinský

(připravované 8. vydání)

Potravinářská komora České republiky ®
Federation of the Food and Drink Industries of the Czech Republic
Počernická 96/272, 108 03 Praha 10 - Malešice
tel.: (+420) 296 411 190; fax: (+420) 296 411 187
e-mail:  http://www.foodnet.cz

OBSAH

ÚVODEM

DOBRÝ PŘÍTEL

Alkohol není metla lidstva

Přátelské dary

Alkohol a smysl života

Ekonomický přínos

Důležité aspekty

Kdyby přestal existovat

Malá anketa

BLAHODÁRNÝ LÉK

Alkohol a zdravotní stav

Pozitivní vliv na zdraví

Výsledky výzkumů

Výzkum prof. Šimánka

RIZIKA

Rizika nadměrné konzumace

Negativní důsledky

Alkoholismus

Abstinence

VÝZNAMNÉ SKUTEČNOSTI

Alkohol sám o sobě neškodí

Funkce alkoholických nápojů

Masivní pití

Je vůbec alkohol droga?

Alkohol v lidské historii

Kvalita života

Alkohol a řízení

Zajímavé srovnání

MILITANTNÍ ABSTINENTI

Nepravdivá tvrzení

Braňme se

Nesmyslné prohibice

Deset otázek bojovníkům

OPTIMÁLNÍ KONZUMACE

Rozumný přístup

Desatero kultivované konzumace

Kladný vztah k alkoholu

Výchova ke kultivované konzumaci

Odpovědnost

Obrana proti nadměrnému pití

Asertivita

Ekonomický návrh

ÚVODEM

Mezi významné cíle této knihy patří zdůraznit nesmírně pozitivní roli alkoholu v životě člověka, nastínit jeho historické, společenské, kulturní, zdravotní, psychologické, sociologické i ekonomické funkce, představit ho jako dobrého přítele a blahodárný lék, ukázat jeho vlídnou tvář, která bývá záměrně, případně z nevědomosti opomíjena či zatajována a zamyslet se nad pokryteckým přístupem velké části populace, včetně řady politiků, i nad dogmatickými a účelovými argumenty militantních abstinentů.

Hlavními dvěma úkoly, které si autor klade, je pak na jedné straně propagace nového, výhradně pozitivního vztahu k tomuto významnému fenoménu, což ovšem vůbec nevylučuje boj proti negativním důsledkům jeho nadměrné, nevhodné či nežádoucí konzumace, na druhé straně koncipování nového systému výchovně formativního působení na děti, mládež i dospělé s cílem poskytnout veškeré významné a objektivní informace, formovat kladný, ale velmi odpovědný přístup k užívání alkoholických nápojů a tím odstranit či alespoň minimalizovat jejich zneužívání a s ním spojené negativní důsledky.

Měli bychom si neustále připomínat, že alkohol sám o sobě není nepřítel, nezabíjí a nepoškozuje zdraví. Nemůže za osobní tragédie, úmrtí na silnicích a rozvraty manželství, která mu jsou přisuzována. Viníkem je jedině člověk, pokud není k nadměrnému pití přinucen násilím, např. za použití střelné zbraně. Člověk může za předávkování, za nerozumné a nezodpovědné pití a následné nepřístojné chování. Proto řešení negativních jevů nemůže být spojováno s bojem proti alkoholu jako takovému, ale výhradně s potřebným výchovně formativním působením na děti, mládež i dospělé, především však na ty jedince, kteří mají s odpovědným přístupem problémy.

Alkohol tvoří tisíce let součást našeho způsobu života, kultury i ekonomiky. Kráčí s námi dějinami. V každé generaci se našli jedinci, kteří s ním měli problémy i militantní abstinenti, kteří mu vyhlásili nesmiřitelnou válku s cílem totálně ho zničit. Dosud se to však naštěstí nikomu nepodařilo, takže nás může i nadále mnoha způsoby obohacovat. Zbytečná averze řady aktivistů vůči němu však pokračuje a proto přicházím s návrhem nového přístupu. Nezaujímejme k němu negativní vztah, nebojujme proti němu, využijme ho ke svému prospěchu a pomáhejme těm, kteří jeho zneužíváním škodí sobě či jiným.

DOBRÝ PŘÍTEL

Alkohol není metla lidstva

Alkohol, látka přirozeného původu, vzniká spontánně z cukru, jedné ze základních látek života. To možná není náhoda. Jako by ho příroda nabízela k obohacení života, k tomu, aby plnil u kulturního a civilizovaného člověka mnoho funkcí. Ostatně lidské tělo ho v malém množství obsahuje stále, i u naprostých abstinentů.

Nejedná se vůbec o metlu lidstva, hrozbu, jed, koncentrované zlo apod., ale o přítele a lék, o požehnanou látku, která odedávna přinášela úlevu, relaxaci, euforii, uvolnění a mnoho dalších pozitivních funkcí. Ale protože vše, co člověku prospívá, mu může při předávkování či nerozumném přístupu i škodit, ani alkohol netvoří výjimku. V první řadě ovšem prospívá, obohacuje, pomáhá. Škody lze chápat jako daň za neodpovědnost a zneužívání.

Pozitivní hodnocení alkoholu lze najít už v bibli. Proč měnil Ježíš Kristus vodu ve víno? Kdyby bylo víno špatné, jedovaté či nebezpečné, nepropagoval by jeho konzumaci, ale řekl by lidem: „Pijte vodu! Nápoje s obsahem lihu vám jsou zapovězené.“ Ovšem on udělal zázrak a obdaroval žíznivé spolustolovníky. Víno navíc obrazně označoval za svou krev.

Bez alkoholu a jeho výroby by se úplně jinak vyvíjela česká i evropská ekonomika, kultura, umění, společenský život, erotika, mezilidské a partnerské vztahy. Určitě by nevznikly typické české hospody a je docela možné, že bez nich by ani neproběhlo naše národní obrození.

Chválíme alkohol, ale někteří lidé namítnou, že škodí. Na takový argument je třeba odpovědět, že neškodí alkohol jako takový, ale jeho nadměrná či nežádoucí konzumace. A navíc, co je v lidském životě bez rizika? Lidé se zraňují a umírají při dopravě, dokonce i jako chodci, při sportu, při zábavě a pochopitelně také při práci. Cílem společnosti určitě není práci, dopravu či zábavu zlikvidovat, zrušit. Žádný rozumný jedinec nic takového nedělá, neostouzí tyto nedílné součásti života, nenabádá ostatní, aby se jich vzdali, aby například přestali pracovat, protože by mohli utrpět pracovní úraz nebo že by mohli na práci získat návyk, který by jim rozbil rodinu a je samotné přepracováním zničil. Ovšem často ti samí lidé podobně nesmyslně a nelogicky útočí na konzumaci alkoholických nápojů.

Vezměme oheň. Kolik lidí v historii zahynulo jeho přičiněním. Kolik lidí zranil, připravil o majetek, kolik způsobil celospolečenských škod. Ve středověku často zničil celá města. Proč se neobjevili fanatici propagující zákaz jeho užívání, jeho vymýcení z lidského života? Asi se báli, že by je všichni považovali za blázny a nechali je zavřít do blázince. Blouznivci chtějící zničit alkohol se však nebojí a kupodivu je ani do blázince nikdo zavřít nechce.

Musíme pochopitelně objektivně konstatovat, že bez lihových nápojů lze žít. Ovšem žít lze i bez nohy, ruky, zálib, partnera, žít lze i ve vězení, v chladu, s  nedostatkem jídla, s nedostatkem citového zázemí. Také bez báječných piv, vín, destilátů i likérů lze žít. Doporučuji však, abychom si položili dvě otázky. Zda by to pro většinu normálních lidí nebyla škoda a zda by taková absence pro mnoho jedinců neznamenala výrazné zhoršení kvality života a životních pocitů.

O přínosu výroby a konzumace alkoholických nápojů by bylo možné napsat stovky úvah i odborných studií. V zájmu úspornosti se omezím na heslovitá shrnutí některých pozitivních efektů, které se dané problematiky týkají. Jedná se o:

Tisíce druhů nápojů, vín, piv, destilátů a likérů přinášejících tisíce nových chuťových požitků.

Tisíce inspirací, okouzlujících a obohacujících pocitů.

Tisíce společenských prožitků.

Tisíce druhů relaxací.

Tisíce obohacení partnerského a erotického života.

Tisíce chutí tříbících lidské vnímání a obohacujících ho o mnoho nenapodobitelných a zcela originálních požitků.

Tisíce obrazů a dalších uměleckých děl.

Tisíce nových pracovních příležitostí.

Tisíce výrobců.

Tisíce konkurentů, kteří stimulují snižování cen a růst kvality.

Tisíce podnikatelských nápadů a námětů, radost z jejich realizace a dosažených úspěchů.

Tisíce etiket, jejichž vznik zaměstnává výtvarníky i tiskaře a které pak svou formou i obsahem působí na spotřebitele.

Tisíce názvů nových produktů, které obsahují historické souvislosti, tradice, ale i inovace a originální nápady.

Přátelské dary

Alkohol nám může poskytnout mnoho nového, krásného, okouzlujícího, příjemného i důležitého. Jedná se o přátelské dary. Jen na nás záleží, jak s nimi naložíme, zda si jich budeme vážit, či zda budeme mít tendenci je zneužívat například škodlivou frekvencí či množstvím.

Znovu v rámci objektivity opakuji, že princip optima platí nejen u konzumace lihových nápojů, ale prakticky ve všech oblastech lidské existence. Optimální množství léku nás vyléčí (pokud na něj nejsme alergičtí), menší množství nás nevyléčí a navíc v případě bakteriálního onemocnění může způsobit rezistenci bakterií, které se na léčivou látku adaptují a pak už jim neškodí. Větší množství, zvláště výrazně větší množství, nám ublíží a může nás i zabít. Nedostatek jídla nám škodí a nadbytek též. Také proto jedna veliká moudrost říká, že největšími nepřáteli lidstva jsou bída a blahobyt.

Hodnot, které může poskytnout alkohol, bychom jistě našli více, pokusil jsem se stručně shrnout ty nejvýznamnější a nejdůležitější.

Rituály

Člověk potřebuje rituály, jsou příjemné, vytvářejí určitý pocit jistoty a usnadňují život. Konzumace alkoholických nápojů se k vytváření a provozování rituálů přímo nabízí. Rituálem se může stát např. otevírání piva po večeři, nalévání šumivého vína pravidelně jednou týdně u příležitosti začínajícího víkendu, sklenka koňaku při odpolední kávě v kavárně, přípitek s přáteli jednou týdně v oblíbené hospůdce, vybírání vína ve vinotéce apod.

Pocit vznešenosti

Pijeme-li ušlechtilé víno, destilát či pivo s mnohasetletou tradicí, můžeme se cítit nejen příjemně, ale přímo vznešeně. Prostřednictvím takových nápojů můžeme vnímat sounáležitost s cestou a vývojem lidstva. Vznešené pocity nám může přinášet i lahodnost nápoje a kultivovaný přístup k němu, skutečnost, že ho pomalu ochutnáváme, intenzivně vnímáme, že ho vypijeme menší množství, ale o to více si ho vychutnáme, že se umíme ovládat, že jsme pány nad svým chováním a jednáním.

Romantika

Ta se týká hlavně popíjení nejen v romantickém prostředí, ale především ve dvou. Přítmí, svíčky na stole, něžná hudba a neméně něžný tón hlasu. Těžko se obejdeme bez vynikajícího vína či jiného kultivovaného nápoje s obsahem alkoholu v krásném skle, těžko se obejdeme bez přípitku, kdy se potkávají skleničky i vroucí pohledy.

Chuťové zážitky

Člověk baží po požitcích. Proto cestuje, proto poslouchá hudbu, proto se miluje, proto miluje dobré jídlo. Chuťové zážitky patří k zážitkům silně preferovaným. Ovšem ani lahůdky všech kuchyní světa nemohou nahradit obrovské množství chutí báječných piv, vín, destilátů, likérů a míchaných nápojů. Jen blázen by se jich dobrovolně zříkal, pokud k tomu ovšem nemá silné racionální důvody, např. náboženské či zdravotní. Jen blázen by se chtěl připravit o tyto úžasné požitky.

Uklidnění

V určitou dobu a v určité míře dokáže přinést oblíbený opojný mok uklidnění, které každý z nás čas od času potřebuje, zvláště když nás pronásledují a rozčilují stresy či nepříjemná souhra okolností. Někdy stačí samotný půllitr piva, jindy pomůže i příjemná atmosféra oblíbeného prostředí a přátelé, se kterými si můžeme popovídat.

Euforie

Každý potřebuje občas prožít pocit radosti, štěstí, euforie. A právě takový pocit nám sklenka dobrého a kvalitního nápoje dokáže zprostředkovat, pochopitelně jen v případě, že nepijeme nadměrně a že alkoholem několikrát denně nezaháníme abstinenční syndrom.

Inspirace

Kdysi jsem napsal aforismus, že alkohol je přítelem inspirace a nepřítelem práce a na jiném místě této knihy daný vztah rozvíjím podrobněji. Faktem je, že člověk, který má alespoň určitý talent kreativity, může mírné alkoholické opojení systematicky a cílevědomě využívat pro vymýšlení nových nápadů a námětů.

Nové erotické prožitky

Alkohol umí, opět se ovšem musí pochopitelně jednat o optimální množství, uvolnit zbytečné zábrany a přinést takové uvolnění organismu, které je ideální pro mazlení a milování. Tak se lze dopracovat k mnoha novým sexuálním prožitkům a současně obohatit partnerský pohlavní život.

Záliby

Mezi lidské koníčky může patřit nejen samotná konzumace, ale např. sběratelství předmětů, které s výrobou, distribucí a konzumací souvisejí, např. pivní tácky, vinné etikety, zátky a láhve, studium historie a technologie výroby, historie konzumačních zařízení, ale také stále více se rozvíjející tuzemská i zahraniční pivní a vinařská turistika.

Zaměstnání, prostor pro podnikání

Na výrobě a distribuci alkoholických nápojů jsou v celosvětovém měřítku více či méně závislé stovky milionů osob. Nejedná se jen o výrobce, ale provozovatele restaurací, vináren, pivnic a barů, firmy, které tyto produkty přepravují, které vyrábějí a dodávají technologii, vodu, energii, též o pracovníky státní správy, kteří kontrolují, pracují s daněmi, proclívají apod.

Pomoc v nejtěžších chvílích

Tato blahodárná chemická látka, která je v malém množství ostatně vždy v těle přítomná, způsobovala lidstvu v kritických situacích pravé dobrodiní. Mnohdy kruté životní podmínky pomáhalo překonat pár skleniček. Při hrůzných osobních i společenských tragédiích pomáhala často, i výjimečně intenzivní konzumace, překonat šok, depresi, silné duševní či tělesné trauma. Představme si např. úmrtí blízkého člověka nebo jinou situaci, která by bez úniku do stavu opilosti mohla způsobit kolaps organismu, jeho celkové zhroucení.

Pozitivní vliv optimální konzumace na zdraví mnoha jedinců

Jistě nelze tvrdit, že kouzelný mok prospívá každému, ale známe případy dlouhověkosti, které jsou přičítány pravidelné aplikaci určitého množství lihového nápoje. Asi nejslavnější takovou osobností se v poslední době stala královna matka. Víme, že pila denně šampaňské a gin a dožila se plná optimismu a svěžesti sta let.

Alkohol a smysl života

Mnohým přináší alkohol obživu, mnohým zálibu, mnohým mystiku, mnohým berlu či berličku, mnohým smysl života. Kdo je oprávněn hodnotit, zda je to tak správně či špatně?

Je smyslem života libost? Pohoda? Pocity štěstí? Užívání si každého dne? Kvalita života? Pak existuje mezi smyslem života a konzumací silný vztah.

U řady lidí optimální konzumace vytváří a prohlubuje kladné životní pocity a pocity spokojenosti. Ty jsou pro vnímání vlastního života i pro tělesné i duševní zdraví nesmírně důležité. Je prokázáno, že osoby s převládajícími negativními pocity, pesimisticky naladěné, se stabilní špatnou náladou, daleko více marodí, hůře se uzdravují a dožívají se nižšího věku.

Navíc životní pocity patří k hlavním kritériím hodnocení celé lidské existence a k naplnění smyslu života na tomto světě. Nespokojenci obvykle nehodnotí svůj život pozitivně, což zpětně ovlivňuje jejich přístup k sobě i k ostatním.

Pro mnoho lidí, zvláště mužů, znamená každodenní nebo i méně časté posezení v oblíbené hospůdce, kavárně, vinárně či pivnici, včetně popíjení alkoholických nápojů, životní náplň, pocity spokojenosti a štěstí, smysl života. Neumějí si představit svůj život bez euforie z konzumace, přátel i milovaného prostředí.

Ušlechtilý opojný nápoj poskytuje obrovské množství úžasných chuťových variací, zážitků a libostí. Současně přináší či posiluje i romantické pocity, které utužují a obohacují vztah. Uvolňuje a odstraňuje zábrany a tak slouží zkvalitňování sexu a pocitů štěstí, které přináší, zvláště když se jedná o mazlení s milovaným člověkem.

Připomeňme si slavný Shakespearův monolog Být či nebýt. Hamlet se zamýšlí nad tím, zda stojí za to snášet šlehy a střely kruté štěstěny a nebo tasit zbraně proti moři bídy a ukončit ji vzpourou. Dospívá k závěru, že nás drží i v bědných podmínkách při životě strach ze zániku, strach z končin, odkud se nikdo nevrátil zpět. A člověk je zřejmě jediný tvor na světě, který si podobné problémy uvědomuje, který si podobné otázky klade.

Tuto myšlenku brilantně formuloval akademik Charvát ve své fascinující práci Život, adaptace a stres, který strach z konce vlastní existence nazval daní, kterou člověk platí za svůj výkonný mozek, za civilizaci, pohodlí, kulturu.

Lidé mají trauma ze života, zvláště když často nevědí proč a k čemu existuje. I když žijí ve společnosti, každý je na světě se svým životem, se svým osudem a se svou odpovědností sám. I proto tolik jedinců podvědomě či vědomě preferuje systémy, ve kterých je někdo ochoten se o ně postarat, určit přesná pravidla hry, nalinkovat jim budoucnost. Obětují raději větší či menší část své svobody, aby získali určité jistoty a snížili stres z rozhodování a odpovědnosti.

Někteří citliví jedinci pociťují silnou úzkost z nejistoty, budoucnosti, nejasnosti původu a smyslu života a také ze svého potenciálního zániku. Pomáhá láska, ale ta není vždy po ruce, pomáhá tvůrčí a usilovná práce, také té nenajde každý už s ohledem na své možnosti a dispozice mnoho. Pomoci dokáže i sklenka opojného moku, která bývá k dispozici prakticky stále. Pomáhá dvěma způsoby. Jednak svým chemickým působením, které potlačuje běžnou, nepatologickou depresi, jednak nepřímo společenským prostředím, ve kterém obvykle probíhá konzumace a společenskou konverzací a zábavou, která ji běžně provází.

Také z tohoto nezanedbatelného důvodu si člověk popíjení piva, vína a dalších produktů s obsahem etylalkoholu nesmírně oblíbil a učinil z nich součást svého kulturního dědictví. Staly se významnou součástí jeho způsobu i smyslu života s mnoha více i méně významnými funkcemi.

Ekonomický přínos

Pokud by všichni z nějakého důvodu přestali konzumovat alkoholické nápoje, zhroutila by se ekonomika. Jen v České republice by výpadek HDP by činil dle odhadů 100 až 200 mld. Kč, nehledě na další devastující škody, které by způsobil enormní nárůst nezaměstnanosti, zvýšená nemocnost, nedostatek obvyklé a navyklé relaxace, zhoršení psychického stavu značné části pracovních sil.

Jen málokdo si uvědomuje, jak je v našem teritoriu výroba, distribuce a konzumace alkoholických nápojů, včetně návazných a souvisejících aktivit a produktů, prorostlá nejen naším způsobem života, ale také ekonomickým systémem.

Pivovary, lihovary, vinařské závody i malí vinaři tvoří pouze základ celého subsystému. K němu musíme přiřadit produkty, přístroje, nástroje a další pomůcky, které potřebují pro svou činnost.

Cílem této knihy není popisovat podrobné výrobní postupy produkce jednotlivých druhů nápojů, ale nelze neupozornit na souvislosti, které často při zběžném pohledu unikají. Chce-li někdo vařit pivo, potřebuje nejen kvalifikované zaměstnance, ale také technologii výroby, neobejde se bez energie, sladu, chmele, sudů, láhví, etiket a většinou i automobilů zajišťujících dopravu. Produkce musí být však prodána a zkonzumována.

Pokud by alkohol zmizel náhle ze světa, zmizely by i pivnice, vinárny, bary a většina hospod a hospůdek. Nezanikla by jen malá část restaurací poskytujících především stravovací služby. Zánikem několika desítek tisíc provozoven by se náhle ocitly bez práce statisíce zaměstnanců a živnostníků, což by mimo výpadku spotřebních daní, DPH a daní z příjmu pochopitelně způsobilo i návazné problémy propadem daní z pronájmu nebytových prostor, enormního nárůstu podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek.

Představíme-li si okamžitý zánik veškerých podnikatelských aktivit souvisejících s výrobou a spotřebou alkoholických nápojů, nelze takový stav nazvat jinak než katastrofou a kolapsem. Mezi nezaměstnanými by se objevili zaměstnanci pivovarů, lihovarů, vinařských závodů, majitelé a podnikatelé v této oblasti, tisíce soukromých vinařů, zemědělci a ovocnáři, firmy a živnostníci vyrábějící potřebné produkty, související výrobky a přístroje, pracovníci autodopravy. Výrazně by klesl odbyt energie, ladem by zůstaly tisíce hektarů půdy, miliony metrů čtverečných výrobních ploch a nebytových prostor.

Málokdo si uvědomuje, jak výroba a distribuce alkoholických nápojů ovlivňuje ekonomiku. Vyjmenujeme-li základní zaměstnanecké profese a oblasti podnikání, bude nám ihned patrné, jak je tato sféra pro ekonomiku významná. Patří mezi ně:

- zaměstnanci pivovarů, lihovarů, vinaři a jejich další zaměstnanci,

- výrobci prvotních surovin,

- výrobci technologií,

- dopravci,

- zaměstnanci pivnic, vináren, hospod a alikvotně i restaurací,

- stavaři (stavby a rekonstrukce budov, ve kterých jsou umístěny pivovary, pivnice apod.,

- výrobci lahví, sklenic, přepravek, sudů, nábytku apod.,

- tiskaři etiket, letáků, nápojových lístků,

- manažeři ve vztažných firmách,

- pracovníci reklamních agentur,

- spisovatelé a publicisté píšící o dané problematice,

- nakladatelé vydávající knihy o dané problematice,

- výrobci a distributoři energií,

- pracovníci a firmy zajišťující pivní a vinnou turistiku,

- alikvotní část pracovníků ve velko i maloobchodě,

- pracovníci zajišťující výběr daní (spotřební daň, DPH, daň z příjmu),

- pracovníci v zahraničním obchodu (podíl na exportu),etc.

- mnoho dalších profesí (advokáti, lékaři, vědci, učitelé apod.)

K ekonomické problematice se váže i vztah konzumace a pracovního uplatnění. Podle výzkumu v USA lidé, kteří pravidelně pijí přiměřené množství alkoholu, vydělávají průměrně o 14% více než ostatní. Díky konzumaci udržují společenské kontakty, jak s lidmi ve firmě či v úřadu, tak mimo ně. Díky těmto kontaktům a zlepšené komunikaci získávají vyšší důvěru, vyšší funkce, vyšší platy.

Lze předpokládat, že u nás to bude ještě větší rozdíl. U skleničky v restauraci či v kavárně se domlouvá mnoho významných záležitostí ekonomického charakteru, včetně personálních otázek a záležitostí, obchodů, smluv apod.

V některých restauracích a hospodách, městských, více však venkovských, lze u piva získat tolik důležitých informací a domluvit tolik významných praktických záležitostí jako nikde jinde. Lze si tam domluvit řemeslníky, různé služby, nákup či prodej materiálu, různých nástrojů, nábytku, zkrátka všeho možného. Osobní kontakty a atmosféru, ve které probíhají, včetně přípitků zlatavým mokem i něčím ostřejším, internet naštěstí nikdy nenahradí.

Důležité aspekty

Mezi důležité aspekty vlivu a působení alkoholu patří vliv na společenský život, osobnost, kulturu, umění i sex.

V našich končinách si u zdravých lidí jen obtížně představujeme oslavy bez konzumace a vlivu alkoholických nápojů. Nejen jejich působení, ale i zvyk a očekávání vytváří z oslavy za přítomnosti magických tekutin slavnostní, sváteční, vznešený a výjimečný zážitek.

Snoubení přípitků, chutí, uvolnění, převažující zlepšování nálady a pocity společenského sbližování se nedají ničím nahradit a pokud by začaly absentovat, většina lidí by na takový stav doplatila silnou frustrací.

Mnoho lidí pociťuje zvláštní blaženost, sedí-li se svými blízkými či přáteli v příjemném konzumačním zařízení. Vzniká báječná slavnostní nálada, pocit vznešenosti. Jak dobře se přemýšlí, jak dobře se povídá, jak dobře se plánuje, jak báječně se regenerují tělesné i duševní síly.

Zkrátka společenský život by doznal bez lihových nápojů zásadních změn, pochopitelně k horšímu. Negativním jevem se stávají občasné excesy těch, kteří přeberou. I přes to si s výjimkou abstinentů prakticky nikdo nedovede představit svatby, oslavy narozenin, jmenin, posezení po fotbalovém či jiném zápase, přátelská setkání v restauraci i další společenské akce bez přítomnosti alkoholických nápojů.

Vlivem alkoholických produktů se testuje a utváří osobnost, každý může ověřit svou volní stránku.

A právě silná vůle předpokládá možnost s alkoholem plnohodnotně přátelit. S pevnou vůlí a pozitivním vztahem k němu získáme věrného přítele, který výrazně obohatí náš život o mnoho nových pocitů a zážitků a může nám pomoci v nejrůznějších nesnázích, při špatné náladě, v partnerském vztahu apod.

Zásadně nedoporučuji konzumovat velká množství alkoholu, navíc v krátkých intervalech. V takovém případě obvykle trpí zdravotní stav. Občas ovšem i v takovém případě vzniká nová nadhodnota, jak mohou potvrdit historici umění. Mnoho malířů, sochařů, básníků i hudebních skladatelů konzumovalo alkoholické nápoje často a ve značném množství. Pokud by nekonzumovali, žili by zřejmě o nějakou dobu déle, ale téměř jistě by nevytvořili svá velkolepá umělecká díla.

Připomeňme si alespoň jeden konkrétní příklad, geniálního českého spisovatele Jaroslava Haška, autora románu o dobrém vojáku Švejkovi. Jako abstinent by nikdy nemohl napsat nejen Švejka a drtivou většinu svých povídek, ale také úžasné, dosud nedoceněné Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona.

Jestliže někteří umělci potřebují pro svou tvorbu větší množství alkoholu než je zdrávo, milenci by se naopak měli mít před většími dávkami na pozoru.

Optimální množství alkoholu báječně uvolní, sníží nepřirozené zábrany a výrazně zkvalitní a obohatí jak vlastní sexuální akt, tak další prožitky s ním spojené. A obvykle dokonce i zvyšuje sexuální touhu.

Nadměrné množství naopak zhoršuje erekci, nadměrně zpomaluje reakce, snižuje vlastní sexuální touhu i vnímání a navíc projevy opilosti obvykle působí na partnera rušivě až odporně.

Menší množství kvalitního nápoje, v tomto případě ideálně poslouží víno přírodní či dezertní, koktejl či destilát, ale také přiměřené množství kvalitního piva, působí blahodárně zvláště na jedince s většími či menšími zábranami. Pro ně se stává pravým požehnáním, bez kterého by se sexu byli schopni věnovat jen s obtížemi a bez kterého by kvalita klesala tak hluboko, že by mohl být ohrožen celý vztah.

Vedle fyziologického účinku etylalkoholu přináší milencům a manželům společně vypitá sklenka kvalitního produktu další zážitky a prožitky, např. chuťové, estetické, romantické a také konverzační, neboť u sklenky se tak dobře povídá a povídání v dobrém vztahu není nikdy dost. Krásná láhev vína nádherné barvy, sklenky okouzlujících tvarů, svíčka, klid a pohoda, to vše předznamenává úroveň a kvalitu následujícího sexuálního prožitku.

Mezi důležité aspekty existence alkoholu patří vznik obrovského množství alkoholických i nealkoholických nápojů. Evropané, na rozdíl např. od obyvatel některých asijských států (Thajsko, Indonésie apod.), si za staletí vypěstovali úžasnou nápojovou kulturu, která vznikla, a to je třeba otevřeně říci, díky produktům s obsahem alkoholu. Pokud se vynásobily dvě základní motivace, motivace touhy po stále lepší chuti a vyšší libosti s motivací ekonomickou, nelze se divit úžasným výsledkům, tisícům druhů piv, vín, destilátů a likérů, v návaznosti pak i mnoha druhů nápojů nealkoholických.

Lze brát jako fakt, že úsilí v tomto směru mělo mnoho následných i souvisejících efektů, které se projevily a uplatnily i v dalších oblastech lidského snažení a zdokonalování. Tříbilo chuť, intelekt, um, invenci, dovednosti, inspirovalo k novým výrobním postupům a technologiím i k novým podnikatelským a marketinkovým aktivitám.

Nápoje s obsahem lihu tvoří též neoddělitelnou součást gastronomie, stravovacích zvyklostí i receptů. Pro největší labužníky dokonce určitý lahodný pokrm přestává být lahodným pokrmem bez příslušného vína.

I většina "nelabužníků" si však alespoň při slavnostní večeři dává před jídlem aperitiv, nechá si od sommeliera doporučit vhodné víno k vybraným pokrmům a na závěr si objedná digestiv.

Kdyby přestal existovat

Lze se zamýšlet nad tím, jak by vypadalo lidstvo, kdyby ho neprovázel tisíce let alkohol, ale model potenciálních důsledků a změn nelze pochopitelně ověřit. Přesněji lze uvažovat o situaci, kdyby náhle lidstvo přestalo konzumovat jakékoliv alkoholické nápoje. Prakticky k tomu nemůže dojít, teoreticky přicházejí v úvahu tři možnosti navození takového stavu.

První by mohla být způsobem vnějším zásahem, na kterém by neměli podíl jednotlivci ani společnost. Jedná se o možnosti z říše sci-fi, odkudsi z vesmíru by mohlo přijít záření, které by vytvořilo u všech jedinců silnou alergii na sebemenší množství lihu. Zapojíme-li svou fantazii, napadne nás, že by podobný stav mohlo lidstvo potkat i po nějaké tajemné pandemii. Lidem by veškeré „povznášející“ nápoje byly odporné a pokud by odpor přece jen překonali, ihned by se dostavilo zvracení či jiná bouřlivá reakce.

Druhá, stejně nepravděpodobná možnost by mohla vzniknout, kdyby se všichni lidé, ať už pod vlivem islámu, jógy či nějakého manipulátora, rozhodli, že náhle přestanou konzumovat pivo, víno, destiláty i likéry a nezůstali jen u rozhodnutí. Faktem je, že se může podařit zrealizovat takový cíl milionům lidí, ale ta tvoří stejně jen zlomeček veškeré populace konzumentů na celém světě.

Poslední možnost spočívá v mocenské regulaci. Představme si teoreticky situaci, kdyby nad světem získal moc diktátor abstinent, například typu Hitlera, který by pod trestem smrti zakázal nápoje s obsahem alkoholu vyrábět a konzumovat a měl by dostatek možností svůj zákaz prosadit a kontrolovat.

Pokud by tedy opravdu takový stav, sen všech fanatických bojovníků s nejstarším lékem lidských dějin, nastal, měl by zcela jistě minimálně velice nepříjemné, ne-li katastrofické důsledky. Pokusím se charakterizovat alespoň některé z nich:

Ekonomická katastrofa

HDP by klesl minimálně o 100 miliard ročně, desítky tisíc lidí by ztratilo zaměstnání, čímž by se výrazně zvýšila nezaměstnanost.

Osobní katastrofa pro řadu podnikatelů a zaměstnanců

Není třeba příliš rozvádět, že mnoho tisíc osob v oborech souvisejících s výrobou, distribucí a konzumací alkoholických nápojů podniká a mnohonásobně více jich působí v roli zaměstnanců. Řada z nich spojila svou profesi úzce se svým životem a nedovedou si představit jinou seberealizaci.

Ztráta smyslu života pro mnohé vinaře a další osoby

Představme si vinaře ve středním či starším věku, jehož životní náplň tvoří péče o zděděné vinice, výroba vína, jeho ochutnávání a obsluhování návštěvníků vinného sklípku. Pokud by náhle nemohl vykonávat svou činnost, určitě by se s takovou situací nevyrovnal a ztratil by smysl života. Podobnou zásadní frustraci by utrpěli i vinárníci, somiliéři a mnoho dalších.

Výrazné zvýšení nezaměstnanosti

Podstatné zvýšení nezaměstnanosti není jen problém ekonomický, ale i sociální a zdravotní. Lidem bez práce se zhoršuje zdravotní a především psychický stav, mizí pocity spokojenosti, štěstí a pohody.

Omezení turistiky

V poslední době začíná nabývat stále více na významu takzvaná pivní a vinná turistika, kdy turisté odpočinek, trávení volného času a relaxaci spojují s návštěvou pivovarů a vinných sklípků a pochopitelně též s degustací a konzumací piva či vína.

Ztráta identity mnoha konzumentů, kteří jsou zvyklí trávit část volného času v restauracích se svými přáteli

Někteří lidé, především muži, si neumí představit svůj volný čas jinak než v restauraci či pivnici ve společnosti svých přátel a oblíbeného moku. Zničení takového způsobu života by pro ně znamenalo velký psychický stres.

Zhoršení psychického stavu většiny obyvatel, kteří by přišli o navyklý způsob relaxace a ventil, kterým snižují vnitřní napětí

Mnoha lidem slouží přiměřená konzumace alkoholických nápojů k udržování psychické vyrovnanosti, k potřebné relaxaci, kompenzaci civilizačních i jiných stresů a snižování napětí. Pokud by přišli o tento prostředek, došlo by ke zhoršení jejich psychiky, ke snížení pocitů spokojenosti a pohody.

Zhoršení společenské atmosféry

Vzhledem ke skutečnosti, že by náhle přestaly existovat oslavy svátků, narozenin a jiných životních událostí, že by se nekonala přátelská posezení v pivnicích, sklípcích a barech, že by odpadly romantické večery s láhví kvalitního a chutného vína, zcela jistě by došlo ve velmi krátké době ke zhoršení společenské atmosféry.

Zhoršení zdravotního stavu populace

Zdravotní systém by finanční prostředky rozhodně neušetřil, ale právě naopak. Nejen, že by se zvýšily výdaje za některé léky, především hypnotika a léky proti depresím a úzkosti, ale určitě by se výrazně rozšířily nemoci srdce a cév, proti kterým alkohol úspěšně chrání.

Absence specifických rituálů a jistot

O rituálech spojených s konzumací alkoholu se zmiňuji na jiném místě publikace. Přijít o ně by pro mnoho lidí znamenalo nastolení značných problémů.

Absence oslav

Svatby, promoce, oslavy narozenin, svátků, pracovních i jiných úspěchů, narození dítěte tvoří důležitou součást našeho způsobu života. Tyto významné chvíle by lidem určitě chyběly, což by mohlo mít nepříjemné důsledky.

Zhoršení partnerských vztahů

S trochou nadsázky můžeme říci, že by možná na světě ročně odpadlo pár vražd, které spáchá silně opilý agresivní partner, i když je velmi pravděpodobné, že by k nim dříve či později došlo pod vlivem nějaké jiné látky, případně i bez ní, ale ty by zcela jistě nahradilo více vražd, spáchaných partnery, kteří by si šli na nervy proto, že by se nemohli odreagovat půllitrem piva, sklenkou vína či odlivkou destilátu. Chlap, který tráví denně pár hodin v restauraci, za což ho jeho drahá polovička právem kritizuje, by ji dost možná dříve či později zaškrtil, kdyby denně střízlivý poslouchal její uštěpačné poznámky a kritické výtky.

Malá anketa

Uspořádal jsem malou anketu, ptal jsem se náhodně různých lidí, co by se dělo bez alkoholu a mohu posloužit různorodými, leč obdobně vyznívajícími odpověďmi.

Přítel druhý den po oslavě svých narozenin:

„To by bylo strašný, jak bych oslavil svý narozeniny?“

Druhý přítel po krátkém zamyšlení:

„Sakra, to by bylo na světě smutno.“

Prof. Milan Knížák:

„Lidé by si ihned našli jinou drogu.“

Další reakce:

„To snad ani nelze domyslet.“

„Přišel bych o místo.“

„Zkolabovala by ekonomika.“

„Bez piva bych se snad doma se starou zbláznil.“

„Přestal bych hrát fotbal, když bych pak ani nemohl zajít s klukama na pivo.

„Já bych to snad přežil, ale můj strejda by se zastřelil, je to vinař a jeho práce je pro něj všechno.“

„Nestraš!“

„Pár dní by to vydržet šlo, ale co potom?“

„To jsou hloupé otázky, to si snad ani nejde představit.“

„Neměl bych večer kam chodit.“

„Proboha, jsem sběratel vín.“

BLAHODÁRNÝ LÉK

Alkohol a zdravotní stav

Alkohol v lidském těle existuje, byť v malé míře, i když žádný nekonzumujeme. Každý ho má v krvi od tří setin do jedné desetiny promile, což není úplně zanedbatelné množství. Látka, která v těle existuje stále, látka, která je jeho součástí, nemůže být sama o sobě nepřátelská. Nepřátelské může být jen její nepřiměřené množství.

Většina moudrých lékařů velmi dobře ví, že přiměřené pravidelné zvyšování základního množství této látky působí na lidský organismus příznivě. Mnozí se však bojí tuto prostou a běžnou pravdu přiznat, aby se nestali terčem útoků médií či fanatických bojovníků proti alkoholu a jeho konzumaci. Jejich postoj lze pochopit, obsahuje sice určitý alibismus, ale na druhé straně i prevenci zbytečných problémů.

Škoda, že byl alkohol vyškrtnut z mezinárodního seznamu léků. Věřím, že tam bude znovu vrácen a že ho budou lékaři uznávat a užívat i oficiálně, jako před desítkami let, kdy nesměl chybět v žádné lékařské brašně. Pak bude možné vytvořit „informační leták“, který bude na každém lihovém produktu umístěn, obdobně jako je přiložen ke každému léku. Tam se konzument dočte, že alkohol umí na většinu dospělých působit jako lék, ale dozví se též (nebo si připomene), že stejně jako většina léků, může mít své vedlejší účinky a že léčebné působení obvykle mizí při silném předávkování.

Dnes významní funkcionáři exekutivy Evropské unie naopak usilují o takový nesmysl, aby se (po vzoru cigaret) umísťovaly na láhve s alkoholickými nápoji, včetně piva, hrozivé nápisy (a možná i obrázky), které by měly neobjektivně strašit nejen několik procent obyvatel nemocných alkoholismem, kterým je to stejně jedno, ale i odpovědné konzumenty.

S těmito podivnými záměry vůbec nekorespondují stále nové lékařské výzkumy, ze kterých jednoznačně vyplývá pozitivní působení optimálního množství alkoholu na lidský organismus a jeho zdravotní stav.

Znovu ovšem připomínám, že ani u konzumace alkoholických nápojů neplatí heslo čím více, tím lépe. Také zde, nejen u výběru daní, platí Lafferova křivka. Tak jako u daní platí, že jejich zvyšování nad určitou úroveň nezvyšuje jejich výnos, platí toto pravidlo i u mnoha neekonomických oblastí. Třeba u stravy. Trvale nízké stravovací dávky způsobují snížení kondice a zdravotní problémy. Jejich následné zvyšování zlepšuje zdravotní stav. Při překročení optimálního bodu tytéž látky, které organismus zachránily před zánikem, mu začínají škodit a pokud bude překračování intenzivní a bude trvat delší dobu, dříve či později ho poškodí, případně připraví o život.

Myslím, že můžeme odpovědně konstatovat, že několikanásobné překračování optimálního stravovacího limitu připraví jedince o život stejně rychle, někdy dokonce dřív, než několikanásobné překračování optimální dávky alkoholu.

Zkusme si představit dva naprosto zdravé muže kolem třiceti let s výškou 180 centimetrů a váhou 80 kilogramů. Jeden bude poměrně zdravě jíst (dle lékařských doporučení) a překročí každý den doporučenou denní dávku alkoholu třikrát, tedy místo dvou piv jich vypije šest. Druhý bude plně abstinovat a překročí třikrát obvyklou denní dávku potravin, sní tedy tři běžné snídaně, tři běžné obědy, dezerty, večeře apod. Vsadil bych se o jakoukoliv částku, že kdybychom jejich zdravotní stav nechali prozkoumat za rok či za dva, bude na tom rozhodně lépe ten, který denně překračoval optimální denní dávku alkoholu.

Pozitivní vliv na zdraví

Konzumace alkoholických nápojů působí na tělesné zdraví, duševní zdraví, psychickou výkonnost a psychický stav. Profesor Pirk napsal: "Je-li člověk zdravý, tak malá dávka alkoholu je právě to, co je pro tělo dobré."

V poslední době se množí studie dokazující příznivý vliv mírné konzumace na lidské zdraví celkově i na jednotlivé orgány, např. srdce i celý kardiovaskulární systém, na mozek jako prevence proti mozkové mrtvici a skleróze, apod.

Lékařské studie, prokazující pozitivní vliv přiměřené konzumace na kardiovaskulární systém a tím pádem na snižování chorob srdce a cév, včetně mozkových příhod, rostou jak houby po dešti a už asi nikoho nepřekvapí. Před lety, když se objevily první, způsobily značný rozruch a ohromné mediální ohlasy.

Zprvu se na základě takzvaného francouzského paradoxu zkoumalo pouze červené víno. Předpokládalo se, že právě ono má podíl na velice zajímavém úkazu, a sice na neúměrně dobrém stavu srdce a cév francouzských mužů ve vztahu k ne vždy nejzdravější stravě a často i ke kouření. Jistě tomu tak je, jenže pozdějšími výzkumy bylo zjištěno, že podobně „funguje“ i víno bílé, pivo i destiláty.

Přicházely však další studie. Rozšířily pozitivní účinky i na jiné oblasti lidského zdraví, než na tu, jejíž selhání tvoří nejčastější příčinu úmrtí v dnešním civilizovaném světě. Asi nejzajímavější jsou ty, které prokazují, že mírná konzumace zvyšuje částečně imunitu, čímž může snižovat výskyt, častost či průběh všech nemocí, které s ní souvisejí.

Konkrétní studie a jejich výsledky je možné najít v odborných periodikách či studiích jak tištěných, tak na internetu. Nepovažuji za potřebné se všemi podrobně zabývat, neboť bych výrazně zvětšil rozsah této knihy. Navíc o převažující prospěšnosti optimální konzumace na lidské zdraví snad už nikdo nepochybuje.

Výsledky zajímavého výzkumu amerických vědců byly zveřejněny asi před rokem. Na poměrně velkém vzorku zkoumali, jak alkohol působí na psychickou výkonnost žen vyššího věku, mezi šedesáti a osmdesáti lety. Ženy byly rozděleny do dvou velkých skupin. Obě absolvovaly test, který poměrně přesně zmapoval průměrnou psychickou výkonnost, která spočívala především v paměti, schopnosti řešit různé úkoly a v rychlosti jejich řešení. Půl roku ženy z jedné skupiny konzumovaly dva decilitry vína denně, ostatní abstinovaly. Po půl roce čekalo vědce velké překvapení. Neprokázalo se, že konzumace alkoholu snižuje výkonnost mozku, ba právě naopak. U konzumujících žen se výsledky testů zlepšily přibližně o deset procent. Ostatně tento výsledek nepostrádá logické vysvětlení. Tím, že alkohol zajišťuje lepší prokrvování, zřejmě dochází k lepšímu okysličování a tím může postupně růst i kapacita a výkonnost.

Alkohol současně působí jako přirozené hypnotikum a lék proti špatné náladě a nepatologické mírné depresi a úzkosti. Pokud má člověk volit, zda na mírnou nespavost použije tabletku na spaní nebo malé pivo, neměl by váhat ani chvíli. Pivo ho zklidní a uspí, navíc na rozdíl od tabletky ho obdaruje vedlejšími pozitivními účinky. Obdobně pivo či dva decilitry vína dokáže v mnoha případech zmírnit úzkost či rozladění.

Jeden známý, muž kolem šedesátky se rozhodl, že změní k lepšímu způsob života. Protože celý život konzumoval alkohol, dospěl k závěru, že nejvíce pro své zdraví udělá, když se stane abstinentem. Protože je obdařen poměrně pevnou vůlí, skutečně ze dne na den přestal pít. Odmítal kategoricky (a úspěšně) jakékoliv množství jakéhokoliv nabídnutého alkoholického nápoje. Byl hrdý na své rozhodnutí i na fakt, že ho dokázal naplnit. Bohužel, za necelé dva roky přišla mozková příhoda, na které se dle názoru některých lékařů podílelo právě náhlé abstinování.

Náhlá abstinence, byť může být v určitém věku pro člověka, který celý život popíjel, poměrně nebezpečná, by mu zřejmě neuškodila, kdyby změnil celý svůj způsob života, především ubral výrazně z jídelníčku živočišné produkty a nahradil je ovocem a zeleninou, kdyby nezačal pít výhradně minerálky a kdyby přidal více pohybu. Jestliže ovšem vyřadil jednu složku (alkohol), výrazně se narušil systém, na který byl jeho organismus zvyklý.

Jednotlivé produkty

Je zřejmé, že alkoholické nápoje jsou ve své podstatě zdravé a zdraví prospěšné, pokud jsou užívány v optimálním množství, obdobně jako ostatní léky. Nejvíce bývají v souvislosti s různými výzkumy zmiňovány dva nejstarší a nejužívanější druhy, tedy pivo a víno.

U piva bývá vyzdvihováno jeho složení, především skladba minerálních látek, obsah kyseliny listové, kyseliny panthotenové, vitaminů řady B i antioxydantů, které vytvářejí určitou obranu proti nádorovým onemocněním. Pomoci může při určitých druzích nechutenství a některých onemocnění ledvin a močového měchýře. Je pochopitelné, že jeho mírná konzumace pomáhá i všude tam, kde pomáhá sám etylalkohol, tedy např. jako prevence kardiovaskulárních onemocnění, infarktu myokardu, mozkové mrtvice, trombóz apod.

Konzumenti piva i jejich lékaři oceňují i mnoho dalších pozitivních vlivů oblíbeného nápoje na lidské zdraví. Obvykle pomáhá již prostřednictvím zlepšení celkového pitného režimu. Velmi prospívá dosud nedoceněné sedativní působení, které umí zklidnit často vystresovaný organismus a tím mu pomoci lépe se s psychickou i tělesnou zátěží vyrovnat. Pivo může pomoci i jako vhodné přírodní hypnotikum, použitelné při mírné nespavosti a jako ideální nápoj po tučných pokrmech.

Na téma léčebných a zdravotně pozitivních účinků zlatavého moku by bylo možné napsat několik odborných studií. Každopádně velmi prospívá, léčí či pozitivně ovlivňuje mnoho nemocí, jen je nutné znovu připomenout poučku optimálního množství, tedy že ani u piva neplatí heslo „čím více, tím lépe“.

Pozor je třeba dát si i na kalorickou hodnotu vypitého moku, neboť se jedná o tekutou potravinu. Ne každý ví, že ve středověku sloužilo pivo jako součást stravy čeládky na statcích a ve šlechtických manufakturách.

Pivo si stále více získává oblibu i v zemích, kde ho ještě před několika desítkami let prakticky nikdo nepil. Noví konzumenti si pochvalují nejen chuť, ale také kladné působení na svůj tělesný i psychický stav.

Také víno prodlužuje při optimální konzumaci věk, obsahuje přirozené antioxydanty, pomáhá pročišťování těla i celkové regeneraci. Jako ostatní alkoholické nápoje zlepšuje prokrvování mozku a jeho zásobování kyslíkem, čímž zlepšuje duševní aktivitu. Dle nejnovějších poznatků také podporuje obranyschopnost organismu, umí ničit nežádoucí bakterie a viry a zvyšuje celkovou imunitu. V neposlední řadě pak pomáhá zpomalovat odvápňování kostí, takže se může stát součástí boje proti osteoporóze.

Ostatně víno předepisoval jako účinný lék již 400 let před naším letopočtem slavný Hypokrates nejen při bolestech hlavy, nespavosti, špatné náladě, bolestech, nemocech srdce a cév, žaludečních potížích a mnoha dalších neduzích.

Jiní lékaři s oblibou ordinovali pivo, destiláty a různé bylinné likéry. Věděli, že alkoholické nápoje mohou léčit a těchto účinků využívali. Nesmyslný boj proti alkoholu jako takovému ovlivnil i praktiky lékařů, kteří se začali bát účinný prostředek doporučovat svým pacientům. Tento proces zřejmě vyvrcholil v roce 1958. Tehdy byl alkohol vyškrtnut z mezinárodního seznamu léků.

V posledních 20 letech se však díky mnohým výzkumům naprosto objektivně ukazuje nejen skutečnost, že optimální konzumace jednotlivých druhů alkoholických nápojů, a některých zvlášť, může mnoho nemocí léčit přímo nebo alespoň jako podpůrný prostředek, ale i fakt její preventivní funkce.

Výzkum prof. Šimánka

Nezaostávají ani čeští lékaři. V poslední době zaujala publikace prof. Šamánka a doc. Urbanové Pít či nepít?

Autoři objektivně hodnotí alkohol jako lék, který může při "předávkování" škodit či dokonce zabíjet stejně jako jiné léky. Konstatují: "...platí o něm více než o ostatních živinách Paracelsovo, že záleží pouze na spotřebovaném množství, aby se z léku stal jed."

Upozorňují pochopitelně na negativní vliv nadměrného a jednorázového pití:

"Při pití více než 60 g alkoholu denně (to znamená přibližně tři piva nebo půl litru vína) hrozí u citlivých osob jaterní cyrhóza, zánět slinivky břišní, poruchy srdečního rytmu a alkoholová kardiomyopatie. Ztrácí se ochranný vliv malého množství alkoholu a úmrtnost na srdeční infarkt stoupá. Návykovost se může projevit příznaky notorického alkoholismu. Také jednorázové nadměrné pití zvyšuje riziko srdečního infarktu. Alkohol je nebezpečný zejména v těhotenství, při kojení a u mládeže."

Ve srovnání s varováním před nadměrným pitím, ať už pravidelným nebo jednorázovým,  vyniká blahodárnost pravidelné konzumace menšího množství alkoholu, jak lze dovodit z následujících závěrů:

- Pití malého množství alkoholu se projevuje snížením rizika vzniku srdečního infarktu a poklesem úmrtí na srdeční infarkt.

- Antioxydanty bez alkoholu mají pro snížení rizika úmrtí na srdeční infarkt jen malý, nebo žádný význam.

- Příznivé zdravotní účinky alkoholu platí na celém světě, bez ohledu na preferenci druhu alkoholu a na primárně nízkou nebo vysokou úmrtnost na srdeční infarkt.

- Pití malého množství alkoholu snižuje oproti abstinentům počet rizikových faktorů pro kardiovaskulární onemocnění, a tím snižuje i počet úmrtí na srdeční infarkt.

- Přestože je celková úmrtnost méně citlivá než úmrtnost na srdeční infarkt pro hodnocení pití malého množství alkoholu, je zřejmé, že pití malého množství alkoholu snižuje nejen úmrtnost na srdeční infarkt, ale také celkovou úmrtnost.

- Malé množství alkoholu (dle autorů malá dávka představuje 20 až 40 g alkoholu denně u muže a 20 až 30 g denně u ženy) je nejlepší konzumovat co nejčastěji, nejlépe každý den. Alkoholu se vyhýbáme při některých onemocněních, alkoholismu v příbuzenstvu a při užívání měkterých léků.“

(Na jiném místě publikace zapovídají jakoukoliv konzumaci těhotným a kojícím ženám).

- Mírné pití alkoholu snižuje riziko úmrtnosti na kardiovaskulární choroby i celkovou úmrtnost pacientů po srdečním infarktu. Je dokonce prospěšnější u pacientů po srdečním infarktu než u osob, které infarkt neprodělaly.

- Pití malého množství alkoholu má příznivý efekt na vznik a vývoj aterosklerózy a riziko srdečního infarktu také u osob trpících cukrovkou, a z toho důvodu by měli preventivně pít malé množství vína i pacienti s cukrovkou."

Autoři vycházeli jak z odborné literatury, tak z vlastních výzkumů a každý, koho zajímají podrobnosti, měl by se s touto přínosnou a nesmírně zajímavou publikací podrobně seznámit.

RIZIKA

Rizika nadměrné konzumace

Zkoumáme-li vztah konzumace alkoholických a nápojů a zdraví, nesmíme zapomenout na rizika. Ta se ovšem netýkají pouze této oblasti, i když právě zde bývají militantními bojovníky za všeobecnou a totální abstinenci neobyčejně zdůrazňována a zveličována. Týkají se prakticky veškerých lidských aktivit, veškerých konzumovaných produktů, veškerých forem a způsobů uspokojování lidských potřeb.

Vezměme nápoje. Pokud někdo místo jednoho litru vypije denně pět litrů kolového nápoje, poškodí po letech s největší pravděpodobností své zdraví ještě více, než kdyby vypil stejné množství piva. To platí i o džusu, limonádách a minerálních vodách. Zvláště ty při nadměrné konzumaci mohou za několik let způsobit či urychlit vznik mozkové příhody.

Tak bychom mohli pokračovat sladkostmi, tučnými pochoutkami, počítačovými hrami, hracími automaty, sexem, zábavou, sportem i prací. Veškeré tyto aktivity mohou při nerozumném předávkování způsobit značné zdravotní potíže, případně řadu dalších negativních důsledků, které jsou s to uškodit jak konkrétnímu jednotlivci, tak i jeho okolí.

Ještě více rozvratů manželství než nadměrná konzumace alkoholu způsobila závislost a hyperaktivita v dalších jmenovaných oblastech. Proč se tedy stejně intenzivně jako proti alkoholu nebojuje proti nezdravé stravě, práci, sportu, sexu a počítačovým hrám?

Rizika při konzumaci alkoholických nápojů musíme nejen objektivně přiznat, ale dostatečně analyzovat a zkoumat, abychom se mohli podílet na jejich maximální eliminaci.

Je nutné rozdělit je do dvou skupin. První zahrnuje optimální konzumaci ušlechtilých nápojů, tedy doporučené malé množství produktů vysoké kvality. V této skupině se riziko týká jen naprosto zanedbatelné části populace a pro zdravého člověka bez genetických či psychologických dispozic ke vzniku závislosti je dle odborníků prakticky zanedbatelné. Může se pochopitelně stát, že konzument prodělal některou formu zánětu jater, aniž má o něčem takovém sebemenší tušení. V takovém případě by mu mohla i mírná konzumace více či méně škodit.

Nezbývá tedy než doporučit, aby každý absolvoval jaterní testy kdykoliv, kdy se bude cítit delší dobu unavený, kdy bude určitou dobu pociťovat žaludeční potíže či problémy s trávením, jinak nejméně jednou za rok.

Je známo, že alkoholu by se měli vyvarovat i lidé, kteří nemají úplně v pořádku slinivku břišní. Je-li oslabená, může dlouhodobé intenzivní pití přinést nepříjemné komplikace, včetně karcinomu.

Další riziko, velmi zdůrazňované nepřáteli alkoholických moků, spočívá v možnosti vzniku návyku, patologické závislosti.

Pokud někdo touží každý den po svým dvou třech pivech v oblíbené hospůdce mezi přáteli, nezvyšuje dávky, neutrácí za ně všechny své peníze a neztrácí-li pod jejich vlivem svou osobnost, své lidské chování, nedělá něco, co by ho potom mrzelo, můžeme hovořit s určitou nadsázkou o kladné a pozitivní, nepatologické závislosti.

Stejně pozitivně a v dobrém smyslu slova může být člověk závislý na své partnerce, dětech, zahradničení, posilovně apod.

Jiná situace vzniká, když některý jedinec začne alkohol zneužívat tím způsobem, že chce jeho prostřednictvím utéci před sebou samým, před svou osobností, před svou odpovědností, před svým světem. Takové útěky bývají totální a člověk se zpíjí do němoty. Čím nepříjemnější je vystřízlivění, tím větší pak přichází nutkání opět rychle a účinně utéct. Vzniká začarovaný kruh. Je logické, že v takových pravidelných mega dávkách se lék stává rychle jedem a postupně vykonává, pochopitelně bez vlastní viny, dílo zkázy.

Zkrátka existují lidé, kteří z různých důvodů, občas zřejmě daných i geneticky, mají tendenci ke zneužívání alkoholu. Této rizikové skupině bych doporučoval přijmout úděl trvalé absolutní abstinence. Proč by si měli hrát s ohněm? Ovšem proč by na druhou stranu kvůli nim měli abstinovat i ti, kterým oblíbené alkoholické nápoje slouží a obohacují jim život?

Nabízí se paralela s alergiky. Existují lidé, kteří jsou alergičtí na aspirin. Stačí, když tuto skutečnost zjistí a akceptují závěr, že do konce života nevezmou aspirin do úst, i kdyby dostali vysokou teplotu a neměli jiný přípravek při ruce. V tomto případě by jim všeobecně uznávaný lék natropil víc škody než užitku. Nikdo ovšem nebude požadovat na lidstvu, aby se aspirinu též vzdalo, když nějaké procento populace může jedna či několik tablet zabít. Je-li někdo alergický na banán, nechť nikdy a za žádných okolností nekonzumuje banán, my ostatní si však na něm čas od času rádi pochutnáme.

Snažme se tedy pomoci lidem „alergickým“ na alkohol. Kdyby existovala výchova mládeže ke kultivované konzumaci, věděl by každý o tomto riziku předem a byl by informován o příznacích a doporučeném postupu. Každý by mohl sledovat a kontrolovat nejen sám sebe, ale i své známé a přátele. Pokud by se objevily příznaky takové diagnózy, bylo by možné pomoci a učinit potřebná opatření. Čím dříve by se začalo, tím lépe.

Negativní důsledky

Bylo o nich napsáno tolik, že není třeba se jimi podrobně zabývat. Jen je třeba znovu připomenout a zdůraznit, že alkohol v takovém případě může neodpovědnému spotřebiteli uškodit jak zdravotně, tak sociálně.

Vedle známých negativních účinků na játra, zažívací systém a především slinivku, je nutné připomenout devastující vliv na mozek, svalstvo a vlastně na celý organismus. Navíc, a to tom se příliš nehovoří, zrychluje běh biologických hodin a tím i stárnutí organismu. Současně odčerpává značné množství tělesných i duševních sil, ostatně jako většina toxických látek.

Mnoho silných a neodpovědných konzumentů má problémy s volní stránkou osobnosti, s dodržováním slibů, se spolehlivostí. To narušuje jejich přátelské a pochopitelně i partnerské vztahy. Kolegové, kamarádi i partneři si jich většinou časem přestanou vážit a zařadí je do jakési „podřadné kategorie“.

Silná závislost na alkoholu obvykle výrazně negativně změní celou osobnost, její chování i její morální a volní složku. Jako by se alkohol proměnil z dobrého sluhy ve zlého pána. Obdobná destrukce provází většinou i alkoholikův společenský život, jako by klesla jeho hodnota jako člověka. Lidé si ho přestávají vážit, nevěří jeho slovu, nepočítají s ním. Rozpadá se i rodina, vztah. A to i v případě, že neprojevuje známky agresivity. Své blízké ničí nespolehlivostí, nedodržením slova, nadměrnými výdaji a obvykle nulovými příjmy a dalšími typickými projevy a charakteristikami notorického pijana.

Jakmile dojde k závažnému narušení veškerých společenských rolí způsobených pitím, můžeme hovořit o alkoholismu, který je snad největším rizikem a možným negativním důsledkem neodpovědné a nekultivované konzumace. Jeho pojetím a dalšími vztažnými otázkami se zabývám v následující podkapitole.

Negativní důsledky nadměrného pití se mohou projevit zhoršováním zdravotního stavu, případně i akutním onemocněním formou intoxikace. Jejich součástí se může stát i větší či menší zhoršování kondice a narušování různých schopností a funkcí. Často ovšem vznikají obrovské rozdíly ve vlivu a působení alkoholických nápojů. Známe mnoho případů, kdy dva muži stejného věku, kteří stejně váží i stejně jedí, vypijí naprosto stejné množství naprosto stejných produktů. Jeden ztropí výtržnost, popere se, případně spadne pod stůl, druhý klidně dojde domů a je schopen věnovat se jakékoliv činnosti.

Výskyt takových rozdílů situaci značně komplikuje, stejně jako ji komplikuje skutečnost, že alkohol může současně prospívat i škodit. Přesto, že takových látek a fenoménů známe značné množství, příkladem může být drtivá většina léků, ale také oheň, jaderná energie i docela obyčejné jídlo, u lihových nápojů jako by právě tuto prostou pravdu odmítali vzít na vědomí nejen militantní abstinenti, ale i politici a státní úředníci.

Stále se udržuje jakési oficiální stanovisko, že alkohol je něco špatného a že je třeba proti němu bojovat. A vymýšlejí se různé zákony k omezování distribuce a prodeje, k omezování reklamy, ke zvyšování spotřební daně apod., místo skutečně účinných opatření, které by byly směřovány adresně na určité skupiny obyvatel a které by měly efektivní výchovně formativní ráz.

Společnost má ráda jednoduchá a absolutní řešení, včetně černobílého vidění, a těžko se vyrovnává s faktem, že alkohol, považovaný za „metlu lidstva“, může být současně něčím užitečným, prospěšným, pozitivním. Optimální denní dávka etylalkoholu tělu prospívá, dávka únosná (tu lze dělit na jednorázovou a dlouhodobou) ho ještě neničí, byť už mu neprospívá, a každé množství nad tuto hranici se stává nebezpečným jedem. Pak už jen záleží, kolik takového jedu si člověk dobrovolně vpraví do těla za den, týden, měsíc, rok a jak destruktivně na něj působí.

Součástí velmi složité problematiky se stává fakt, že optimální dávka je pro každé individuum jiná, uváděnými veličinami se lze řídit pouze orientačně. Také únosná dávka se u každého liší, přičemž rozdíly mohou být značné, často několikanásobné.  Současně příjemné působení i menších dávek etylalkoholu snižuje u mnoha osob kontrolu, ostražitost a vůli zůstat u optimálního množství. Ani tato skutečnost však nemůže vést k tendencím znesnadňovat přístup k alkoholickým nápojům i většině populace, která nemá s kontrolou své konzumace vůbec žádný nebo zásadní problém.

Mimo nové koncepce výchovy k odpovědnému přístupu ke konzumaci alkoholických nápojů, která by měla být masově aplikována jak ve školském systému, tak i mimo něj (např. maximálním využíváním veřejnoprávních sdělovacích prostředků) bych doporučil zaujímat daleko tvrdší přístup k těm pijákům-recidivistům, kteří svou závislostí ohrožují či obtěžují své okolí.

Doporučuji zavést povinnou protialkoholní léčbu v přesně definovaných případech a přísnější tresty přestupků i trestných činů, ke kterým došlo pod vlivem vyšší dávky (alespoň nad jedno promile) alkoholu v krvi. Zveřejňováním přísných postihů těm, kteří zneužíváním alkoholu škodí i jiným než sobě, by bylo možné působit preventivně na tu malou část společnosti, která má k takovému chování sklony i subjektivní a objektivní podmínky.

Je třeba si uvědomit, že by lidé se sklony k závislosti, pokud by neexistoval alkohol, hledali a našli jiný a pravděpodobně nebezpečnější předmět své závislosti.

Situaci komplikuje i skutečnost. že pod pojem alkohol a alkoholické nápoje jsou metodou abstrakce zahrnovány nápoje tak odlišné, jako je nekvalitní a nedobrá pálenka nedokonalé domácí výroby s téměř nulovou hodnotou a ušlechtilé  šampaňské v ceně tisíce eur, případně i více. Je vůbec možné hodit takové dva nápoje do jednoho pytle?

Alkoholismus

Kdysi se proslavil doc. Skála tvrzením, že alkoholik je každý, kdo pije denně, byť třeba jen jedno pivo. Dílem sklidil posměch, dílem ovlivnil ty nejodpovědnější a nejslušnější, kteří se začali bát dát si denně sklenici či sklenku, aby se nepropadli na dno lidské společnosti. Víme, že odborný přínos a práci doc. Skály je nezbytné hodnotit velice kladně, jeho chybou se stal metodicky nesprávný přístup k tomuto fenoménu, který ovlivnil nežádoucím způsobem většinou ty, kterým skutečný alkoholismus nehrozil. Neuvědomil si, že nelze slučovat jedince nemocné závislostí s drtivou většinou populace, které konzumace prospívá a které obohacuje život.

Já preferuji sociologické pojetí alkoholismu. Podle něj je alkoholik člověk, kterému konzumace výrazně komplikuje život a brání mu v plnění jedné nebo více základních životních funkcí.

Množství požitého lihu není rozhodující. Znám sedmdesáti až osmdesátileté moravské vinaře, kteří už desítky let pijí denně více než dva litry vína, což znamená více než patnáct litrů týdně a šedesát měsíčně, a přes toto objektivně vysoké množství denně zkonzumovaného lihu je nelze považovat za alkoholiky, neboť nejenže se nacházejí v poměrně dobrém zdravotním stavu, ale především nejsou jakkoliv narušeny jejich společenské funkce a role, mají funkční rodinu, udržují kontakty s dětmi, vnoučaty i přáteli, navíc i ve svém relativně vysokém věku denně pracují, zkrátka denní konzumace jim ani v nejmenším nenarušuje způsob a kvalitu života, ba právě naopak, se svými zákazníky, kterým prodávají víno, absolvují několikrát denně degustaci a pak si s nimi posedí a připijí, takže je možné říci, že je toto popíjení součástí jejich práce.

Na druhé straně existují jedinci, kteří vypijí denně litr vína, tedy polovinu, přesto naplní definici alkoholika, neboť přestanou pracovat, zničí si partnerské, rodinné i jiné vztahy a zdravotně i společensky chátrají.

Mezi alkoholiky musíme zařadit i takzvané kvartální pijáky, kteří pijí stále jen vodu a další nealkoholické nápoje, ale jednou za čas vyrazí na flám. Někdo za týden, někdo za dva, někdo dokonce za měsíc, případně i za delší dobu. Takový flám ovšem stojí za to. Piják mívá okno, utratí všechny peníze v hotovosti i z karty a ještě si vypůjčí, hostí všechny nebo zajde do herny, doma zbije manželku, rozmlátí nábytek, nepřijde dva tři dni do práce, takže se s ním dříve či později rozloučí. Dle uznávané sociologické definice se jedná o jasného alkoholika, i když v průměru vypije výrazně méně než vinař nealkoholik.

Podle této definice tedy nepočítáme mezi alkoholiky vinaře, o kterých jsem se zmiňoval, i když denně konzumují poměrně značné množství alkoholu, pokud jim pití neničí zdraví, rodinné vztahy, pokud jim neodčerpává výraznou část jejich příjmů, pokud jim nepřináší problémy či neštěstí.

Jednomu vinaři, ke kterému jezdím pro víno, je přes šedesát, každý den už mnoho let pije zcela jistě nejméně dva litry, nikdy nebyl u lékaře, je plný radosti, optimismu a dobré nálady, manželka si dá pár sklenek ráda s ním, vychovali zdárně tři děti, které žijí svým vlastním životem. Vinař denně, včetně sobot i nedělí, pracuje na vinici či ve sklípku, při tom ochutnává výsledky své práce, odpoledne a večer pokračuje v popíjení ve společnosti zákazníků či přátel. Navštívil jsem ho již mnohokrát, nikdy jsem ho nezastihl ve špatné náladě, nikdy neprojevoval ani známky opilosti. Dovolí si snad někdo nazvat takového krásného a šťastného člověka odpudivým výrazem „alkoholik“ Chtěl by mu někdo násilím měnit způsob života nebo ho dokonce léčit?

Na druhé straně kvartální pijáci, byť je jejich osobní spotřeba hluboko pod celostátním průměrem, naplňují pochopitelně pojem alkoholika vrchovatě a je třeba jim pomáhat. Pro ně možná bude jednou vyvinutý lék, který jim znechutí jakýkoliv alkoholický nápoj do konce života. Takoví lidé se musí jakémukoliv kontaktu s alkoholem vyhnout, jako se alergici vyhýbají svým alergenům. Pokud je někdo alergický na penicilin, musí zapomenout, že existuje, byť by mu mohl tento lék občas pomoci při některém bakteriálním onemocnění.

Stejně platí, že je-li někdo v přeneseném smyslu slova alergický na alkohol, musí se mu vyhnout. Pokud na splnění takového úkolu nevystačí svou vlastní vůli, musí mu společnost pomoci, neboť se jedná o nemoc. Je třeba léčit pacienta, ale ne ostouzet látku, kterou díky své nemoci zneužívá. Kvůli alergikům na včelí bodnutí také nelikvidujeme chovy včel.

Abstinence

Abstinence může být životním rozhodnutím a stylem života, osobní svobodnou volbou. Na druhé straně může být i pro konzumenta výsledkem racionálního nebo i iracionálního rozhodnutí. V úvahu přicházejí například následující důvody:

• nemoc, která vylučuje konzumaci
• kontraindikace k užívaným lékům
• alkoholismus
• náboženské důvody
• etické důvody (někteří lidé považují alkohol na hrůznou látku, zdroj všeho zla a neštěstí, které je nutno se zdaleka vyhnout)
• pomýlení (strach, že by alkohol mohl zhoršit zdravotní stav)
• fyzický odpor k alkoholu (ať už vrozený či získaný)
• psychický odpor k alkoholu (typický např. u manželky či dětí alkoholika)

Někdy je skutečně nejlepší abstinovat. Mám dva dlouholeté známé, kteří již mnoho let trvale abstinují, neboť u sebe objevili sklon k závislosti. Dovedli se jí ubránit díky svému vzdělání a inteligenci. Začali dříve, než by je nutkání zneužívat alkohol uchvátilo. Jeden z nich, herec, zjistil v mládí při několika večírcích s přáteli, že má tendenci pít rychle a při určitém zkonzumovaném množství přejít do stavu, kterému se lidově říká „okno“. Nebyl schopen vybavit si, kde byl a co dělal. Několikrát zkusil pít velice málo, ale když zjistil, že i po vypití poměrně malého množství je jeho vůle tak oslabena, že není v jeho silách přestat, rozhodl se po zralé úvaze trvale abstinovat. Svůj problém vyřešil sám, aniž se stal alkoholikem a absolvoval protialkoholní léčení.

Druhý je technik, u kterého se objevila zvláštní tendence. Vždy po vypití přibližně tří jednotek alkoholu (tedy tří piv, tří dvou decilitrů vína či tří odlivek destilátu) začal mít nutkavou a neodolatelnou potřebu nejen pít dál a víc, ale zavděčit se všem přítomným. Nejenže sliboval pomoc každému a se vším, ale vždy za všechny platil, a pokud už neměl peníze, zůstával hospodským dlužen. Dostal se do značných nepříjemností, absolvoval i několik sezení u psychologa a nakonec se rozhodl pro trvalou abstinenci.

Nedávno jsem s nimi znovu rozebíral jejich problém a vztah ke konzumaci. Příjemně mě překvapilo, že oba berou své rozhodnutí jako svou osobní věc a nijak se neangažují v boji proti konzumaci a konzumentům. Ba právě naopak. Projevují příkladnou toleranci, alkohol chápou jako významnou součást způsobu života a mají k němu pozitivní vztah, i když se vzdali přímého kontaktu s ním.

VÝZNAMNÉ SKUTEČNOSTI

Alkohol sám o sobě neškodí

Často čteme v novinách zprávu: „Opět zabíjel na silnici alkohol“. Jedná se o absolutní nesmysl. Nezabíjel alkohol, ale člověk, který ho zneužil, který se přivedl do stavu silné opilosti. Pokud by alkohol byl myslící zákeřný tvor, který by přepadl chudáka střízlivého řidiče a proti jeho vůli mu pronikl do krve, měl by titulek pravdu.

Novinář se bude bránit tvrzením, že se pochopitelně jedná o určitou nadsázku, o obrazné vyjádření. Mají pochopitelně svou pravdu, jenže si neuvědomují, co titulky a výroky tohoto typu způsobují. Čtenáři či posluchači podvědomě získávají pocit, že vlastně za mrtvé na silnici může alkohol. Jakpak by nemohl, vždyť přece zabíjel a pokud zabíjel, musíme se mu pomstít, likvidovat ho, bojovat proti němu, vymýtit ho z tohoto světa. Pak už nebude zabíjet a na světě bude klid. Proto jsou výroky a titulky obdobně formulované nejen nelogické, ale i velice nebezpečné. Předávají nepravdivé informace a především šíří nežádoucí negativní emoce nejen k nápojům, které za nic nemohou, ale i vůči konzumentům jako celku.

Odpovědní i neodpovědní jsou takovým paušálním přístupem házeni do jednoho pytle. Výsledkem je pak např. skutečnost, že jsme se nezařadili mezi staré, vyspělé evropské státy, které za volantem tolerují většinou půl promile alkoholu v krvi. My jsme lepší a chytřejší, my nebudeme tolerovat nic, alkohol přece zabíjí.

Proto je nutné neustále opakovat, že sám o sobě alkohol rozhodně neškodí. Sám o sobě, pokud není konzumován, nemůže nikomu ublížit, na rozdíl od ohně, vody, přírodních katastrof, ale i silniční dopravy, kdy často zahynou ti, kteří nenesou na nehodě či jiném incidentu žádnou vinu. Při určité neopatrnosti se mohou maximálně dostat do konfliktu s neodpovědným konzumentem či alkoholikem. Sami sobě si jeho prostřednictvím mohou ublížit, pokud:

- vypijí ho více než je zdravé, žádoucí či únosné

- pijí nekvalitní či přímo jedovatý produkt (např. při domácím pálení)

- nerespektují svůj momentální zdravotní stav

- nerespektují svou momentální situaci nebo situaci návaznou (jsou v zimě na horské túře, mají řídit motorové vozidlo apod.)

Pokud se někteří lidé zachovají nezodpovědně a opojný mok zneužijí, nemůže za to nikdo vinit alkohol.

A pokud dojde zneužitím k úrazu či tragédii, ani to není důvod k likvidaci produktů a jejich výroby. I při sportu dochází k úrazům či tragédiím a nikoho snad nikdy vážně nenapadlo bojovat proti sportu. To se týká i dopravy, zábavy, ovšem koneckonců i práce, také při pracovních úrazech umírá obrovské množství lidí. Bude snad někdo chtít kvůli tomu zakázat práci? Jistě ne, jen se možná příslušná instituce pokusí určitými opatřeními úrazovost snížit.

Pojďme tedy přestat útočit na alkohol, nezaujímejme k němu negativní vztah. Pojďme se snažit předcházet jeho zneužívání a pomáhat těm, kteří k tomu mají sklony.

Na světě už to tak funguje, že lidé platí daň za své libosti, za civilizační i kulturní výsledky a hodnoty. Vezměme televizi. Úžasný vynález, umí přenášet informace, poučit, pobavit. Přesto má, jako snad vše v životě a na světě, své stinné stránky. Děti a určité skupiny osob může negativně ovlivňovat např. brutálními pasážemi z akčních filmů a může na ni vznikat návyk. Některé jedince připoutá u obrazovky tak, že přestávají žít svůj vlastní život a prožívat své vlastní příběhy. Následně ztratí zájem o sociální kontakty a většinou onemocní obezitou, protože nemají dostatek pohybu.

Nebezpečná může být i strava. Na světě umírají miliony dospělých i dětí hlady, na druhé straně mnoho obézních lidí, závislých na přejídání, řeší polykáním nadměrného množství tuků a cukrů své osobní problémy a traumata. Často jsou tak závislí, že si sami také neumějí pomoci a musí se obrátit na psychiatra či psychologa. Na nemoci provázející obezitu umírají často dřív než notoričtí alkoholici. Jaké v tomto případě budeme volit východisko? Budeme bojovat proti potravinám jako takovým nebo realizovat prevenci a osvětu, která povede ke snížení případů zneužívání jídla?

Častým argumentem bojovníků proti alkoholu jsou stavy některých jedinců, kteří v alkoholovém opojení spáchají násilný či nedbalostní trestný čin. Ano, i to se stane. Jedná se o krutou daň nikoliv za existenci alkoholu, ale za špatnou či nedostatečnou výchovu, za špatné či zhoršené mezilidské vztahy, za lidskou lhostejnost a mnoho dalších negativ v životě společnosti.

Lidé nejsou stroje, často je ovládají vášně i jiné silné emoce. Vraždí i ze žárlivosti, ze zloby, z nenávisti, z pomstychtivosti i mnoha jiných důvodů. A nejen pod vlivem alkoholu.

Alkohol přináší lidstvu daleko více užitku než škod a za škody navíc mohou ti, kteří konzumují neodpovědně. Pokud by se přesto podařilo fanatickým bojovníkům proti výrobě a spotřebě alkoholických nápojů definitivně obojí zlikvidovat, (nutno připomenout, že dosud veškeré takové pokusy skončily naprostým nezdarem), je velmi pravděpodobné, že by lidé měli tendenci nahradit látku, na kterou jsou zvyklí a která se za tisíciletí stala neoddělitelnou součástí jejich nápojové kultury, nějakou jinou látkou s psychogenním působením, která by jim mohla ublížit dříve a více.

Ve skutečnosti by oficiálně na trhu neměl existovat žádný vyloženě nezdravý alkoholický nápoj. Už z toho důvodu, že by jinak nemohl být prodáván a podáván, neboť by příslušné úřady, které v každé zemi bdí nad kvalitou a bezpečností potravin, musely zasáhnout a zakázat jeho výrobu, případně distribuci.

Některé nápoje jsou spíše raritou, kuriozitou, není možné ani vhodné jich vypít větší množství. To se týká např. destilátů s vysokým obsahem alkoholu (absint, alpský rum apod.) nebo s vysokým obsahem cukru (různé likéry). Na druhé straně např. pivo může být pro zdravého člověka, zvláště po práci či sportovním výkonu, naprosto ideálním nápojem. Působí komplexně, působí proti dehydrataci, doplní minerály a pomůže organismu k příjemnému uvolnění.

Lidí, kteří v naší euroatlantické zóně pijí alespoň s určitou periodicitou alkoholické nápoje, tvoří oproti abstinentům výraznou většinu. Např. v České republice, v zemi s největší spotřebou piva v přepočtu na jednoho obyvatele na světě, ukázal výzkum, že mimo piva více než dvě třetiny dospělých obyvatel pijí pravidelně víno.

Konzumace alkoholických nápojů tedy v naší zóně můžeme považovat za jev naprosto masový, přirozený a naprosto normální. Neměli bychom tedy vůbec uvažovat o odstranění tohoto stavu, ale o jeho maximální kultivaci.

Konzumenti i představitelé společnosti by měli alkohol a jeho role dostatečně docenit už proto, že by jeho absence mohla přinést mnoho zásadních negativních důsledků, jak analyzuji na jiném místě publikace. Je např. velmi pravděpodobné, že řada mladých lidí, kteří se večer baví v pivnici u svého oblíbeného moku, by hledala zábavu mimo společenská pravidla i mimo zákon a že část pravidelných návštěvníků restaurací, pivnic a vináren by zřejmě propadla náboženskému či politickému radikalismu, protože by hledala náhradní program svého pasivně tráveného volného času.

Funkce alkoholických nápojů

Abychom mohli plně docenit skutečný význam nápojů s obsahem alkoholu v životě člověka, měli bychom si uvědomit funkce, které plní. Obvykle v odborné literatuře bývají uváděné následující:

Výživná

Některé alkoholické nápoje, zvláště pivo, obsahují využitelný zdroj energie.

Sociální

Nápoje s obsahem alkoholu přispívají k sociální interakci.

Anxiolytická

V přiměřené dávce alkohol snižuje úzkost – dříve nemohl chybět v žádné armádě a fasoval se před každou bitvou.

Orgastická

Lze se tímto způsobem přivést legálně k určitému orgastickému stavu.

Existují však i některé další, např.:

Terapeutická

Alkohol byl asi před padesáti lety vyškrtnut z mezinárodního seznamu léků, nyní je prostřednictvím nejrůznějších výzkumů zjišťováno, že byl vyškrtnut neoprávněně.

Vědecká

Alkohol a jeho působení se stává stále více předmětem vědeckého bádání.

Ekonomická

Výroba a konzumace alkoholických nápojů živí mnoho lidí a podílí se velmi významně na hrubém domácím produktu i na celkovém stavu ekonomiky.

Kulturní

Alkohol, jeho historie, výroba, distribuce i konzumace se stala součástí způsobu života, jednotlivých kulturních vzorců i celé kultury.

Historická

Problematika, kterou sledujeme, pomáhá mapovat lidskou historii, navíc se výroba a konzumace alkoholických nápojů stává samostatnou historickou disciplinou.

Tvůrčí

Mnoho uměleckých děl by bez tohoto fenoménu vůbec neexistovalo, což platí o mnoha básních, románech a především výtvarných dílech.

Inspirační

Mnoho významných nápadů a myšlenek se zrodilo v mozcích, ve kterých v menší či větší míře nechyběl etylalkohol.

Rekreační

Jedné se o významnou součást rekreace většiny dospělých.

Regenerační

Optimální konzumace v příjemném prostředí s přáteli či blízkými se může stát důležitým prvkem při regeneraci tělesných i duševních sil.

Zájmová

Koníčkem se stává nejen samotná konzumace, včetně degustací zvláštních či mimořádných produktů, ale i studium dané tématiky, shromažďování zajímavých informací a sběratelství.

Turistická

Stále více se rozvíjí pivní a vinná turistika.

Integrační

Společná konzumace umí lidi stmelovat.

Poznávací

Mnoho konzumentů zajímá, co pijí, jak se jejich oblíbené produkty vyrábějí, odkud pocházejí apod.

Euforická

Člověk touží po slasti a vynikající produkt ji může poskytnout.

Zkvalitňování sexuálního prožitku

Sexuální prožitek může optimální dávka alkoholu zkvalitnit především snižováním zábran a lepším prokrvováním organismu.

Anesteziologická

Kdysi se této funkce využívalo běžně, dnes se tak stává jen výjimečně v extrémních podmínkách.

Masivní pití

Lidé se ničí nejrůznějšími způsoby, někteří také kvanty alkoholu. Pokud se jedná o nemoc, tedy silné pití proti vlastní vůli, je třeba ji razantně léčit a nemocným všestranně pomáhat. Dokonce doporučuji v tomto případě přijmout možnost, aby soud léčení nařídil i proti vůli nemocného. Zvláště v případě, když neubližuje jen sám sobě, ale i svým blízkým. Pokud se však nejedná o nemoc, ale o svobodné rozhodnutí jedince, který nepatří mezi závislé a který pod vlivem alkoholu neškodí jiným, kdo ho má právo odsuzovat více než např. jedlíky či kuřáky?

Většina lidí je bohužel daleka optimálního způsobu života, který produkuje pohodu, štěstí, spokojenost, aktivitu, invenci, zdraví a dlouhý věk, včetně všestranného a harmonického rozvoje osobnosti. Analyzujeme-li jednoho člověka po druhém, zjišťujeme naopak, že se setkáváme s přemírou chyb, selhání, neřestí, libůstek, pohodlnosti, lenosti a dalších zábran naplnění žádoucího cíle ideální lidské bytosti.

Masivní pití patří na rozdíl od rozumné a kultivované konzumace k negativním jevům. Jeho škodlivost však bývá obvykle záměrně zveličována, na rozdíl od škodlivosti tabáku, přejídání, i dalších rizik, která rozhodně v průměru zkracují život razantněji. S menší zdravotní škodlivostí přináší obvykle větší efekt tomu jedinci, který potřebuje například překonat životní trauma, stres, úzkost a který se neumí nebo nechce seberealizovat lepším a užitečnějším způsobem.

Pokud neparazituje na společnosti či rodině, pokud se jedná o svobodné rozhodnutí a nadměrné pití pro něj znamená určitou hodnotou, nemůžeme sice takové jednání v žádném případě chválit, doporučovat či obhajovat, na druhé straně bychom ho však neměli odsuzovat či hodnotit jednoznačně pejorativně. Na rozdíl od kuřáků alespoň neotravuje vzduch, který v uzavřených prostorách dýchají i jiní.

Při konzumaci přesahující optimální množství pochopitelně narůstají rizika jak z hlediska množství, tak i z hlediska intenzity. Nestřídmé časté pití se pro většinu pijáků stává silnou detoxikací organismu s mnoha možnými důsledky a dopady. Vzhledem ke skutečnosti, že tato kniha má za cíl propagovat kultivovanou konzumaci optimálního množství produktů a není lékařskou studií, nebudu se podrobně zabývat veškerými možnými důsledky. Jen zdůrazním, že přeměna léku v jed mnohonásobným navýšením optimální dávky se nevyplácí ani u alkoholu a že v jeho případě nejvíce škodí značná častost takového předávkování.

Pokud zdravý člověk přežene konzumaci a uvede se do stavu silné opilosti (nikoliv do stavu, kdy by ho množství alkoholu bezprostředně ohrožovalo na životě) jednou za čas, dejme tomu za dva až tři měsíce, je velmi pravděpodobné, že nedojde k žádným zdravotním komplikacím. Bude možná den dva pociťovat nevolnost a únavu.

Setkal jsem se dokonce s názory lékařů i jiných odborníků, že nejen pravidelná konzumace optimální dávky, ale i určité předávkování v delších časových frekvencích může být pro zdravého jedince svým způsobem přínosné a užitečné, neboť dochází ke stresu, jehož překonáním posiluje organismus imunitu, čímž dochází k určité tělesné a psychické katarzi. Dané argumenty zní logicky, osobně se s nimi do určité míry ztotožňuji, ale to rozhodně neznamená, že bych tuto formu konzumace propagoval, i když pro ni vedle zmíněných názorů hovoří i známá lidová moudrost, kterou jeden stoletý stařeček vysvětloval, na jaké pravidelnosti je postavena jeho dlouhověkost: „Jednou denně stolička, jednou týdně holčička, jednou měsíčně opička.“

Masivní pití bývá nejčastějším způsobem neužívání alkoholu. To má shodné rysy se zneužíváním léků či jídla. Obojí hraje ve své podstatě pozitivní, ba dokonce životně důležitou roli. Bez jídla bychom zemřeli hlady, bez léků bychom nebyli schopni léčit nejrůznější choroby. Ale přes svou primární pozitivní funkci a poslání mohou být zneužívány a často také zneužívány bývají. Napadne někoho zakázat jídlo jen proto, že na některé obézní jedince působí jako droga, že jím řeší své problémy a odsuzují se zemřít o několik desítek let dříve než ostatní? Ostatně podobné destruktivní působení můžeme ve fázi závislosti sledovat i u dalších, ve své podstatě pozitivních fenoménů, např. u sázení, práce i sexu.

Masivní pití, pokud se nejedná o jev přechodný či dobře promyšlený, bývá obvykle projevem slabosti, nedostatku vůle, neodpovědnosti, absence schopnosti ovládat se, o útěk před realitou z důvodu neschopnosti vyrovnat se se situací, případně ji řešit. Pak hovoříme o zneužívání, které zahrnuje dlouhodobé pravidelné nadměrné pití lihových nápojů, které nepůsobí pozitivně, neobohacuje lidský život a nepřináší mu pozitivní "přidanou hodnotu", ale naopak ho ničí, rozkládá, stává se nezbytnou součástí existence a jejího smyslu.

Samotný fakt takového zneužívání alkoholu nás musí znepokojovat a mělo by vést ke snaze postiženým pomoci, ale nemůže vyústit k myšlence alkohol zakázat či omezit pro veškerou populaci.

Ve vyspělých a ekonomicky bohatých státech, kde lidé nebojují o přežití, se stává převládajícím smyslem a cílem života usilování o nejrůznější požitky. Začíná to už u saturace základních lidských potřeb. Lidé nejedí proto, aby nezemřeli hlady, ale aby si pochutnali.

Oblékají se nikoliv proto, aby se ochránili před zimou, ale aby jim oděl slušel, aby v něm

vypadali dobře a udělali dojem, libosti hledají ve sportu, zábavě, sexu, turistice.

Vzhledem k tomu, že konzumace alkoholických nápojů je s to poskytnout obrovské množství požitků, nelze předpokládat, že by lidé byli ochotni se jí vzdát. Samozřejmě k tomu není žádný objektivní důvod, ba právě naopak. Ovšem pokud přijmeme tezi, že lidé se nezřeknou jedné ze svých slastí, mají politici, včetně vládních garnitur, další argument a důvod, aby přestali bojovat proti alkoholu jako takovému a zaměřili se na koncepci kultivované konzumace a řešení dílčích problémů, které souvisejí s patologickým nadužíváním.

Vše, s čím člověk přichází do styku, vše, čím se zabývá, co ho provází, co konzumuje, i alkohol mohl škodit jen těm, kteří k němu neuměli najít přátelský vztah, kteří ho zneužívali, kteří neměli dostatek odpovědnosti, vůle a rozumu, uvědomit si zásadní skutečnost, že všeho moc škodí, že prospěch člověka je téměř vždy postaven na optimu, že stejně jako léku člověk potřebuje optimální množství, zatímco předávkování ho může poškodit či zabít.

Je smutné a znepokojující, že bez ohledu na drtivou většinu populace, které alkoholické nápoje všestranně slouží, obohacují jejich život a přinášejí jim mnoho kladů, začaly být s ohledem na nezodpovědné konzumenty, kteří si nadměrnou konzumací zničili život, vnímány převážně negativně.

Není podstatné, že se na této skutečnosti podíleli a stále podílejí především fanatičtí aktivisté. Jejich cílem se stává úplná likvidace výroby a spotřeby alkoholických produktů a nikdo jim neumí říci jasné ne. Vzniká tak určité pokrytectví, kdy společnost na jedné straně využívá ekonomických a jiných efektů, na druhé straně zaujímá k této sféře negativní vztah, aniž by se jasně rozlišila pozitiva a negativa a připravil program pro výuku, osvětu, výchovně formativní působení.

Je vůbec alkohol droga?

Obvyklá definice říká, že droga je látka, která působí na naši psychiku, na naše vnímání a vzniká na ni návyk. V obecném pojetí tak můžeme pod tento pojem zahrnout například lásku, tělesnou i duševní či intenzivní cvičení v posilovně, neboť podmínky definice splňují. A dokonce víc než alkohol. Zatímco na alkohol vzniká návyk u několika procent jedinců, na pravidelné intenzivní sportování či na sex vzniká návyk mnohonásobně většímu množství lidí.

Odpůrci alkoholu namítají, že alkohol při návyku ničí tělo, duši, způsob života. Ovšem sport či láska dokáží totéž. Díky sexu mnoho lidí onemocnělo chorobou AIDS, po rozchodu jich řada páchá sebevraždu, v extrémních případech dokonce vraždí partnera či partnerku, někdy i s vlastními dětmi.

Bojovníci proti alkoholu vytrhují z kontextu určitý element, určitou částečku, ošklivý, tragický kamínek z velké hezké a netragické mozaiky, aniž by si uvědomovali souvislosti, aniž by si uvědomili či přiznali, že každá oblast lidského života, i ta nejnádhernější, nejpřínosnější, nejvýznamnější, obsahuje svou nevlídnou, zachmuřenou tvář, jakousi daň za život, za lidství, za pobyt na této planetě, na tomto vesmíru.

Třeba už zmiňovaná láska, jak v podobě sexu i duševního vztahu. Může člověku přinášet nejslastnější pocity, pocity nejbáječnějšího naplnění života a jeho smyslu. Občas ovšem ukáže svou tragickou tvář, milovaný partner zemře, zamiluje se do jiného, těžce onemocní. Milování s milovaným člověkem přináší nesdělitelné zážitky, ale může se objevit sexuální nesoulad, deviace, abnormalita či selhání, nevěra a s ní zklamání. Člověk díky sexu může prožít nejkrásnější chvíle svého života, ale i chvíle nepříjemné při sexuálním nesouladu, nebo dokonce nejstrašnější okamžiky, např. při bolesti či při drastickém znásilnění.

Vždy mě zarazí, když nějaký odborník (raději nedávám toto slovo do uvozovek, může se skutečně jednat o odborníka, leč s názory, se kterými nelze souhlasit) srovnává obecně alkoholické nápoje s měkkou či tvrdou drogou. Pokud by hovořil pouze o syntetickém lihu, který by si nějaký zoufalec stříkal jehlou do žíly v tak velkém množství, že by ihned upadl do komatu, nezbylo by než souhlasit, ale srovnávat pivo či víno s některou ze společensky neakceptovaných drog mi připadá zjednodušené, nedomyšlené a nepříliš chytré.

Vždyť víno přece není pouze jedenáct dvanáct procent etylalkoholu rozpuštěných ve vodě, ale zázrak přírody starý tisíce let, výsledek nádherné práce, významných znalostí a dovedností, fotosyntézy a kvasných procesů. Při jeho konzumaci záleží i na prostředí, ve kterém se pije, na lidech, se kterými se pije. Soustředíme-li se, překvapí nás miliony chuťových variací, prožitků a zážitků. Víno, i když obsahuje určité množství přírodního líhu, není a nemůže být zařazeno mezi pejorativně pojímané drogy, přestože samozřejmě působí i na naši náladu a pokud někdo neví kdy přestat, může se přivést do stavu opilosti.

Obdobně pivo, úžasný kulturní nápoj s malým obsahem alkoholu a s velkým obsahem prospěšných minerálních i jiných látek, který umí zahnat žízeň a okouzlit svou lahodnou chutí jen těžko může soudný člověk srovnávat s marihuanou, heroinem či pervitinem.

Alkoholické nápoje nelze srovnávat ani s kouřením cigaret. Zatímco cigareta nás provází pouhé tři čtyři generace, zapáchá, kouří, přináší nečistotu, kašel, odebírá nám kyslík a při dlouhodobém užívání nás zadusí dehtem, nejstarší alkoholický nápoj, ať už víno či pivo, se objevuje na scéně již před mnoha tisíci lety, voní, chutná a při rozumném užívání nám život prodlouží.

Alkohol v lidské historii

Alkoholické nápoje provázejí lidstvo tisíce let, není tedy divu, že se s nimi setkáme i při čtení bible. Zajímavě působí jejich typologie z úst Hospodina, který je dělí na víno a opojné nápoje.

Hospodin promluvil k Aronovi:

„Ty ani tvoji synové s tebou nesmíte pít víno nebo opojný nápoj, když budete vcházet do stanu setkání, abyste nezemřeli.“

Tato pasáž dokazuje stáří a význam nápojů na bázi etylalkoholu. Navíc se zřejmě jedná o první zákaz konzumace alkoholu na pracovišti. A hned pod trestem smrti.

Je zajímavé, že křesťanští služebníci boží nejen mohou, ba dokonce musí v práci, tedy při bohoslužbě pít, neboť Ježíš vzal při večeři kalich a řekl:

„Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, to čiňte, kdykoliv budete píti, na mou památku.“

Od té doby se stalo víno mimo své další role významným symbolem.

Ježíš měl vůbec k vínu velice pozitivní vztah. Všichni fanatičtí bojovníci proti konzumaci by se měli zamyslet nad tím, proč nenalil při večeři k prostému chlebu prostou vodu, jak dokazuje další citát z knihy knih.

Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy:

„Vezměte, jezte, toto je mé tělo.“

Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy:

„Pijte z něho všichni, neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy s vámi budu pít kalich nový v království svého otce.“

Ježíšova slova znějí povzbudivě, je téměř jisté, že v posmrtném životě existuje víno. Ovšem zřejmě jen pro ty, kteří se dostanou do království nebeského.

O významu vína začátkem našeho století i o skutečnosti, že ho Ježíš rozhodně nepodceňoval, svědčí známá historka, kdy se slitoval nad svatebčany, kteří se ocitli „na suchu“ a proměnil jim ve víno obyčejnou vodu.

Matka požádala Ježíše při svatbě v Káně Galilejské, aby obstaral víno, když došlo. Ježíš řekl učedníkům, aby naplnili šest kamenných nádob (každá na dvě až tři vědra) vodou. Ta se ihned proměnila ve víno. A dokonce ve víno velice dobré.

Ale ještě před Kristem Staří Římané považovali za civilizovanou krajinu jedině tu, kde se pěstovalo víno. Proto s sebou legie vozily sazenice vinné révy, které vysazovaly na dobitých územích.

Víno se stalo předmětem obchodu už nejméně před třemi tisíci lety, pravděpodobně však mnohem dříve. Obchod pak nutil zlepšovat cesty, dopravu, překonávat jazykové bariéry, poznávat cizí kraje, chování a zvyklosti. Můžeme říci, že se stal jedním ze zdrojů pokroku a civilizace. Stejně i pivo, které se vařilo už ve Starém Egyptě, sehrálo podobnou významnou roli pro ekonomický i kulturní rozvoj lidstva.

Aby však mohli lidé víno pěstovat a pivo vařit, bylo nutné skončit s kočovným životem, usadit se a budovat nejen obydlí, ale i vinné sklepy a pivovary. Je velmi pravděpodobné, že právě tato aktivita výrazně změnila způsob života tehdejších obyvatel krajin, kde se vínu a pivu dařilo.

Alkohol tak plnil především funkci ekonomickou, civilizační a kulturní. Mimo nich pomáhal lidstvu i jinak. Především fungoval jako jeden z nejstarších léků. Byl za něj vždy neoficiálně i oficiálně považován. Do druhé poloviny padesátých let minulého století pochopitelně figuroval i v jeho mezinárodním seznamu. Teprve v roce 1958 z něj byl vyškrtnut. Věřím, že je jen otázka času, kdy na něj bude opět zapsán.

Čistý alkohol se osvědčil též jako vynikající antiseptikum a lidstvu v této podobě velice výrazně prospěl. Těžko dnes zpětně vypočítat, kolik tímto způsobem zachránil životů, ale určitě jich bylo víc, než se jich podařilo zničit jejich majitelům jeho zneužíváním.

Další, téměř zapomenutou funkci alkoholu, činí možnost jeho využití jako poměrně účinné anestetikum. Také v této podobě pomohl mnoha lidem přežít, pokud bylo např. potřeba provést nezbytnou amputaci či jinou operaci. Obdobně při bolestivých úrazech pomáhal odvrátit nebezpečný šok z bolesti. I v dnešní době se v krizových situacích setkáme s tímto využitím, naštěstí se jedná o případy velmi sporadické.

Alkohol a kvalita života.

Vzniká nádherně rozporuplný, ale naprosto logický vztah. Nekultivovaná, neodpovědná a nadměrná konzumace kvalitu života snižuje, kultivovaná, odpovědná a přiměřená ji naopak zvyšuje. Obdobný vztah existuje i mezi konzumací a partnerským vztahem. Kultivovaná ho obohacuje, inspiruje a rozvíjí, nekultivovaná ničí.

Sex bez alkoholu by určitě znamenal více rozvodů a méně dětí. Vlivem neodpovědné konzumace alkoholu přicházejí někteří lidé o život, určitě se jich však za pomoci jeho působení daleko více narodí.

Alkohol a jeho konzumace se stává významnou součástí způsobu života. Obvykle umocňuje negativní i pozitivní vlastnosti. Je velký rozdíl popíjí-li člověk zlý, vzteklý, s hrubými kumpány v ošklivém prostředí nebo pozitivně laděný kultivovaný jedinec, plný klidu a pohody, s úsměvem, s dobrými přáteli, v krásném prostředí. V prvním případě popíjení povýší vše špatné, v druhém případě vše dobré. Jakoby alkohol násobil vnitřní naladění, vnitřní i vnější hodnoty a jejich vnímání.

Ve vztahu ke způsobu života se nabízí otázka, proč se někteří lidé chovají v opilosti nekultivovaně, nepříjemně a někdy i násilnicky? Říká se, že ve víně je pravda. A v pivu a v destilátech též. Alkohol odstraňuje zábrany, odhaluje pravou podstatu člověka. Nepřináší agresivitu, může pouze uvolnit tu, která už dříve existovala, byť ve skryté podobě. Tato agresivita tedy není následkem konzumace a velmi pravděpodobně by se projevila jindy a jinak.

Existují ovšem lidé, kteří dovedou své zlo v sobě dobře skrývat, mít ho pod kontrolou. Pokud lihové opojení likviduje sebeovládání, a v tomto případě velmi pozitivní zábrany, musí se mu tito jedinci vyhnout. Nedovedou-li vypít jen menší, pro ně zcela bezpečné množství, měli by se zařadit mezi několik málo procent totálních abstinentů, neboť vždy je třeba klást na váhy klady a zápory požívání opojných nápojů jak obecně, tak i konkrétně ve vztahu k množství a frekvenci.

Zkušenost nám říká, že určité procento konzumentů se s narůstajícím množstvím alkoholu v krvi chová více a více agresivně. Na druhé straně u daleko většího množství lidí alkohol agresivní tendence snižuje či tlumí. Já například, i když jsem sebevíce rozčílen či rozhořčen, vypiji-li dvě dvanáctky, uklidním se a pokud budu mít příležitost někde se uložit, brzy a dobře usnu. Stejně tak většina chlapů, kteří si večer zajdou na pivo, si možná zanadává na politiku či poměry ve fotbale, ale nepůjde vraždit, znásilňovat či spáchat teroristický čin.

Zajímavě působí i vztah alkoholu k práci a ke kreativnímu myšlení. Přestože dříve se na mnoha pracovištích alkohol nejen pil, ale i fasoval, (např. pivo v hutích), dnes rozumní lidé konzumují až po práci, nejen kvůli riziku pracovního úrazu, ale především kvůli nižší pracovní výkonnosti, která obvykle takový druh konzumace provází.

Existují ovšem výjimky potvrzující pravidlo. Jeden můj přítel pracuje pod vlivem menšího množství alkoholu daleko rychleji, lépe a s vyšším výkonem než když má v krvi absolutně nulovou hladinu. Může být, že má nízký tlak, který mu dvě sklenky spolehlivě zvednou, možná existuje komplikovanější vysvětlení, to však na daném faktu nic nezmění.

Přes tento konkrétní příklad doporučuji skutečně při práci abstinovat, pokud určitá konkrétní „práce“ nespočívá v diskusi nad řešením určitého problému a v hledání odvahy problém řešit. Pak jsou dvě sklenky vína či destilátu na místě. Milovníkům piva pochopitelně poslouží i tento zlatavý mok, nesmí si ho ovšem dát větší množství po velkém a tučném obědě, protože by s největší pravděpodobností začali klimbat.

Určité množství alkoholu má skutečně moc umožnit někdy některým mozkům, aby přemýšlely trochu jinak, aby nahlédly na otázku či téma z jiného úhlu, někdy i méně tradičně. Takové pohledy často přinášejí nové metody, nové nápady, nové přístupy. Zdůrazňuji ovšem, že se taková magie nedaří vždy a u každého. Podmínkou jsou určité schopnosti, silná motivace a vhodná konstelace tělesného a duševního stavu. Někdy u toho samého člověka vede sklenka k úžasnému nápadu, jindy k touze po milování či k chuti na něco dobrého na zub.

Alkohol a řízení

Drtivá většina států přistupuje k otázce vztahu konzumace a řízení rozumně. Jen několik zemí (je jich na světě naštěstí jen několik, maximálně deset) uzákonila nulovou toleranci. Jedná se o opačný extrém než povolení neomezeného množství. V takových státech (také jich není příliš a daly by se spočítat na prstech), preferují absolutní osobní svobodu, ale i odpovědnost, takže v nich lze sednout legálně za volant s jakoukoliv hladinou alkoholu v krvi. Řídí se tam pravidlem, že řidič může řídit v jakémkoliv stavu, ale způsobí-li nehodu, nebo dokonce nedej bože nehodu s vážnými či smrtelnými následky, stává se viníkem a je těžce potrestán.

Snahu společnosti preventivně určit určitou maximální hladinu alkoholu v krvi lze pochopit, současně však musíme konstatovat, že se jedná o regulativní zásah do svobody člověka. Tento zákaz je stejně určitými neodpovědnými jedinci porušován. Pokud bychom chtěli být důslední, měli bychom z hlediska dispozic řidiče a jeho optimálního výkonu obdobně uzákonit povinnost, aby nejezdil hladový, rozčílený, nevyspalý, s hlavou plnou problémů. Pokud do nás někdo nabourá a zabije někoho z našich blízkých, nic na daném smutném stavu nezmění skutečnost, zda byl hladový, rozrušený nebo pod vlivem alkoholu.

Přesto, že by se mi líbilo preferovat osobní svobodu i odpovědnost každého, chápu, že už z psychologického hlediska je vhodné zakázat jízdu pod vlivem určitého množství alkoholu. Jen je nutné zdůraznit, že nulová tolerance je absolutní nesmysl. Nula je nula a nepřipouští jakoukoliv přítomnost alkoholu v krvi. Faktem ovšem je, že alkohol je v lidském těle v určitém množství přítomen vždy (v rozsahu 0,03 až 0,1 promile), takže absolutní nulu bez jakékoliv tolerance nelze dodržet. Zákon tedy neodpovídá přírodním zákonům a měl by být změněn. Tuto skutečnost si uvědomili i v Albánii, kde místo nuly uzákonili alespoň toleranci desetiny promile.

Uvažujeme-li o převládající povolené hladině alkoholu v krvi, napadá nás otázka, zda žijí ve starých státech EU, kde všude povolují minimálně 0,5 promile alkoholu, jen samí hlupáci a opilci? Určitě ne. Zákonodárci si tam uvědomují, že nulová tolerance trestá výhradně odpovědné občany, neboť ti neodpovědní pijí, ať je povolená hranice jakákoliv. Jsem přesvědčen, že by povolené bezpečné množství nezvýšilo počet dopravních nehod, možná právě naopak. Třeba by nebouralo pár lidí, kteří každý rok způsobí dopravní nehodu pod vlivem stresu, když si dají k tučnému obědu místo malého piva sodovku či coca-colu.

Tolerance určitého množství alkoholu při řízení vede ke zvyšování osobní odpovědnosti, odpovědného přístupu, sebekontroly a cvičení pevné vůle. Není prokázáno, že v zemích, kde je povolen určitý limit alkoholu v krvi, by bylo více nehod pod jeho vlivem. Ba právě naopak, v řadě zemí, kde se nesmí vypít před jízdou sebemenší množství je řízení pod vlivem alkoholu poměrně běžné a takoví řidiči způsobují mnoho nehod.

Jídlo je považováno za pozitivní kategorii, víme kolik lidí na světě umírá hlady, díky jídlu by bylo možné zachránit stovky milionů lidí. Ovšem jídlo, vesměs pozitivní fenomén, může být a bývá nevhodným užíváním zdrojem mnoha problémů, včetně těžkých onemocnění a nehod. Dovolím si tvrdit, že si nesprávnou konzumací potravin škodí člověk daleko více než nesprávnou konzumací alkoholu. Vsadil bych se též, pokud by bylo možné něco takového vyhodnotit, že více nehod než lidé řídící pod vlivem alkoholu způsobí buď řidiči přejedení, kteří podlehli mikrospánku či nepozornosti plynoucí z přeplněného žaludku, nebo řidiči hladoví pod vlivem nervozity způsobené hypoglykémií.

Doporučuji tedy, aby se do zákona o provozu na pozemních komunikacích vložil zákaz řízení při hladu nebo přejedení řidiče. Testy reaktivity bylo zjištěno, že silně přejedený řidič má výrazně zpomalené reakce, což ostatně není třeba příliš zkoumat, každý podobnou situaci zažil nebo si ji může snadno vyzkoušet. Daný stav má i své naprosto logické vysvětlení. Po jídle, zvláště když se jedná o velké množství pokrmu plného tuků a sacharidů, se odkrví mozek, neboť krev začíná plnit úplně jiné povinnosti.

V souvislosti s uvedenými skutečnostmi doporučuji, aby byla v EU ujednocena hladina alkoholu v krvi při řízení motorových i nemotorových vozidel. Optimální se jeví půl obsah půl promile, který je uzákoněn ve většině zemí EU. Než k tomu dojde, měli by naši zákonodárci upravit zákon tak, aby naši řidiči mohli legálně jezdit alespoň s hladinou tři desetiny promile.

Zatím se však vydali opačným směrem. Zpřísněním zákona o provozu na pozemních komunikacích prakticky postavili mimo zákon i řízení kol po požití sebemenšího obsahu alkoholu. Na jedné straně se vybudovaly pivní a vinné cyklostezky, začala se rozvíjet koncepce pivní a vinařské turistiky pro cyklisty, na druhé straně se jim pod neuvěřitelně vysokými pokutami, případně pod ještě přísnějšími sankcemi, zakazuje jet na kole i po vypití jednoho piva či dvou decilitrů vína. Také tato nesmyslná legislativa čeká na rozumné řešení.

Zajímavé srovnání

Nikdy asi nikoho nenapadlo srovnávat alkohol a jeho konzumaci s dětmi, ovšem takové srovnání nabízí zajímavé paralely, takže je na místě se jím alespoň stručně zabývat. Ne každý má děti, někdo je nechce, někdo je mít nemůže, i když po nich velice touží.

Jsou lidé, kteří je milují, studují literaturu o jejich vývoji, výchově, zdraví, rádi s nimi hovoří, hrají si, věnují jim mnoho času, dokonce si jejich prostřednictvím vydělávají na živobytí, ať už se jedná o učitele, vychovatele, dětské lékaře, psychology apod. A existuje dokonce i část dospělé populace, která má tendenci je zneužívat, ať už sexuálně nebo týráním.

Na druhé straně existují zarytí odpůrci rozmnožování a dětí zvlášť. Tvorové do období adolescence je rozčilují, lezou jim na nervy, jsou na ně alergičtí, zkrátka je nesnášejí. Zde se však v naší analogii objevuje diametrální rozdíl.

Protože z mnoha naprosto logických důvodů (nejen proto, aby se o staré lidi měl kdo postarat) společnost podporuje natalitu i následnou péči o potomky, část populace s negativním vztahem k nim si radši svůj negativní přístup nechává pro sebe, případně pro přátele a známé s podobnými názory a pocity.

Naproti tomu jedinci, kteří nenávidí alkoholické nápoje a jejich konzumaci, vzhledem k „nastavení“ oficiálního společenského přístupu k tomuto fenoménu, mají pro propagaci své averze značný mediální i jiný prostor.

V přístupu k dětem (a potažmo k alkoholu) však naše malá komparace nekončí. Daleko zajímavější a výstižnější je míra kladů a záporů, které rodičovství a následná péče o děti přináší. Většina pečovatelů je obohacena o příjemné pocity, které se mohou dokonce přetransformovat do různých stupňů euforie. To se daří zvláště v případě, když k výchově přistupujeme pozitivně, s úsměvem na rtech a s dobrem v duši.

Jsou však i tací, kteří si se svými potomky pěkně zkusí. Často je z nich bolí hlava, platí za ně napáchané škody a stojí je neúměrně velké peníze. Občas děti přinášejí zvlášť neuvěřitelné utrpení, trápí svou zlobou, averzí, někdy i nenávistí. K takovým situacím obvykle dochází v případech, kdy vztah a výchova nejsou naplněny láskou, dobrem, pohodou, pozitivními pocity. A nutno dodat, že existují i případy extrémní, kdy potomci ublíží psychicky rodičům tím, že se těžce zraní či přijdou o život. A aby toho nebylo málo, čas od času i některého z nich zabijí. Ale ruku na srdce, přestanou se kvůli těmto rizikům rodit děti?

MILITANTNÍ ABSTINENTI

Nepravdivá tvrzení

V některých obdobích a společnostech patří k dobrému společenskému tónu proti alkoholu bojovat. Jak je možné, že se fanatickým bojovníkům tolik dopřává sluchu? Proč jim prochází, že šíří nepravdivá tvrzení, že vytrhují vybrané informace ze souvislostí a výrazně je zkreslují? Proč se jim za to dokonce dostává společenského uznání, někdy i grantů a finančních prostředků na jejich aktivity?

Tito lidé často argumentují v tom smyslu, že „zločinec alkohol“ napadá své nebohé oběti, ničí jim za živa tělo i mozek a oni se nemohou jeho hrozné a nebezpečné síle bránit. Taková interpretace je pochopitelně nejen neobjektivní a zjednodušená, ale ve své podstatě naprosto nesprávná a škodlivá.

Oheň, onen proslulý dobrý sluha a zlý pán je horší. Když se vymkne kontrole, ničí vše, nejen majetek a život toho, kde požár zavinil, ale i ostatních, zcela nevinných a nezúčastněných lidí. A že na něj nevzniká patologický návyk? Chyba lávky, pyromanů je na světě zřejmě víc, než si představujeme. Řada z nich dokáže svou deviaci držet na uzdě. Takoví lidé často pracují u hasičů nebo si alespoň doma na zahrádce často dělají ohýnky.

Agresivní a fanatičtí nepřátelé alkoholu zkreslují fakta, maximalizují negativní jevy spojené s jeho konzumací a odmítají vnímat a uznávat jeho pozitivní funkce. Často jejich neústupnost, nesmiřitelnost, někdy dokonce až agresivita působí na ostatní tak, že se často bojí říci svůj skutečný názor.

Bojovníci proti alkoholu mívají různé motivace. Někteří trpí mesiášským komplexem a chtějí zachránit svět, jiní si potřebují odreagovat nejrůznější komplexy a nenašli lepší způsob, další nemohou či neumějí pít a závidí kultivovaným konzumentům. Prakticky všichni však užívají nepravdivá tvrzení.

Vycházejí například z naprosto mylného předpokladu, že kdyby alkohol neexistoval, případně kdyby byl zakázán, lidstvu by se žilo lépe, všichni alkoholici by vedli krásný a klidný život plný blaženosti a pohody.

Naprosto jistě by se však lidem žilo podstatně hůře a drtivá většina alkoholiků by si našla nějakou jinou látku, pomocí které by se snažili uniknout před realitou. S největší pravděpodobností by se jednalo o látku, která by jim škodila daleko více.

Mezi oblíbené argumenty patří i omračování ohromnými ekonomickými ztrátami, které údajně pití alkoholických nápojů způsobuje, včetně léčby nejrůznějších nemocí a úrazů, včetně nemocenské a nevyužívání pracovní doby.

Opak je pravdou. Přes náklady, které skutečně z těchto důvodů vznikají, je výroba, distribuce i konzumace veškerých nápojů s obsahem alkoholu ekonomicky značně aktivní, jak rozvádím v příslušné kapitole.

Vrcholem dogmatické argumentace jsou pak tvrzení, že alkohol způsobuje veškeré lidské problémy a stal se příčinou veškerého zla. Na takové názory ovšem s ohledem na jejich nesmyslnost vůbec nemá smysl reagovat.

Častými argumenty militantních abstinentů, kterými odůvodňují své návrhy striktního omezování dostupnosti, nárůstu spotřebních daní apod. bývá tvrzení o nebezpečném nárůstu spotřeby alkoholu. Dokumentují to statistickými údaji. Jejich tvrzení vypadá na první pohled správně a logicky, pokud si ovšem neuvědomíme, že se jedná pouze o oficiální údaje, tedy alkohol evidovaný a prodaný. Přitom je naprosto patrné, že jak narůstala tato spotřeba, klesala domácí výroba alkoholu.

Pamatuji si, že ještě v šedesátých a sedmdesátých letech se na venkově pálil alkohol v každé druhé třetí domácnosti a v létě se skoro za každým oknem rýsovalo několik pětilitrových láhví, ve kterých kvasilo domácí víno. Také ve městech si sousedé půjčovali destilační přístroje a pořádali degustace doma vyrobených pálenek. Kdybychom veškerý takto vyrobený alkohol byli schopni zahrnout do oficiální statistiky, určitě bychom zjistili že spotřeba čistého lihu na osobu byla stejná nebo ještě větší než dnes.

Navíc údaj o průměrné spotřebě není příliš vypovídající. Neplatí vždy a ve všech případech, že čím méně alkoholu se vypije (v přepočtu na čistý alkohol a jednoho obyvatele) tím lépe. Záleží na struktuře, četnosti, množství, zdravotním stavu a dalších faktorech.

Představme si, že přestanou konzumovat mírní konzumenti, kterým jejich konzumace zdravotně i jinak prospívá a ještě více začnou pít závislí pijáci. Statisticky se může celkově spotřeba snížit, ale nesníží se negativní jevy vyplývající ze zneužívání alkoholu. Proto by si nikdy společnost neměla klást obecně pouze takový cíl. Navíc může konečné číslo spotřeby ovlivňovat pivní turistika, která se z ekonomických důvodů propaguje.

Braňme se

Militantní bojovníci proti alkoholu si dosud uzurpovali a stále uzurpují oficiální společenský názor na alkohol a stanovisko k problematice jeho konzumace. Prakticky nikdo si jim bohužel nedovolil razantně a účinně odporovat. Všichni rozumní lidé by však měli najít sílu a odvahu a vzbouřit se v zájmu rozumu a pravdy. Argumentů existuje dostatečné množství. Je třeba bránit se agresivitě, dogmatismu, netolerantnosti bojovných abstinentů, zvláště když získávají stále větší vliv na exekutivu a mají stále větší tendence omezovat svobodu většiny obyvatel a nesmyslně ovlivňovat jejich životy.

Pro efektivní obranu našich práv bychom se měli snažit odhalovat jejich motivace. Zjistíme, že jsou pomýlení, posedlí nebo obojí. Někteří v takovém boji nacházejí smysl života. Mnozí z těch, kteří nenajdou žádný lepší a užitečnější, začnou ho hledat v zápase s domnělým nepřítelem lidstva, v zápase, který nepochopitelně získává i určité společenské uznání.

Ovšem bojovat proti užitečnému a prospěšnému fenoménu, proti něčemu, co obecně lidstvu ve značné míře prospívá a co může škodit jen malému množství slabochů či nemocných jedinců, není moudré, rozumné a ani příliš inteligentní. Kdyby se zaměřili pouze na zneužívání etylalkoholu a na několik procent populace, které se týká, nebylo by možné namítat vůbec nic. Naopak by se stali našimi spojenci. Pokud však chtějí s vaničkou vylít i dítě, pokud chtějí znepříjemňovat život drtivé většině lidstva, které konzumace prospívá a která s ní nemá problémy, pak je nutné takovou aktivitu nazvat pravým jménem, ukázat jejich směšnost a snažit se ji eliminovat.

Sobeckost je dána totální abstinencí takových bojovníků. Pokud by totálně neabstinovali, nemohli by bojovat upřímně a jít příkladem. Pokud ovšem trvale abstinují, často se tak děje z důvodů nikoliv zrovna ušlechtilých či následováníhodných. Zkrátka si vytvořili svůj způsob života se všemi klady i zápory totální abstinence.

Na tom by pochopitelně nebylo nic špatného, pokud by nechtěli svůj způsob života vnucovat dalším lidem. Pokud tak činí, dotýkají se tím jejich svobody. Je to stejné, jako by nesportovec chtěl ostatním zakázat sport, který celkově připraví o zdraví a o život možná víc lidí než nadměrné pití. Nic proti článkům či přednáškám horujícím proti alkoholu či sportu. Ale jakmile se objeví pokus o regulaci (ať už snížením dostupnosti nebo neadekvátním zvyšováním ceny, neřku-li kriminalizováním) jedná se o chování nepřijatelné, byť by bylo zdůvodněno dobrými a čestnými úmysly.

Důvody svatého boje proti alkoholu a jeho konzumace bývají často prozaické. Abstinenti mohou mít např. následující důvody svého jednání:

Nechutnají jim alkoholické nápoje

Není nikde psáno, že alkoholické nápoje musí chutnat vždy a každému. Existují jedinci, kteří mají averzi vůči všem opojným nápojům, jiným je nepříjemný jen určitý druh, třeba přírodní víno.

Chtějí se vyvyšovat nad jiné

Někteří lidé mají potřebu vybočit z průměru, odlišit se od většiny, chtějí být něčím zajímaví a důležití.

Nejsou schopni kultivované konzumace

Často jsem se setkal s lidmi, kteří odsuzovali alkohol proto, že trvale abstinovali kvůli své bývalé závislosti.

Náboženské důvody

Nelze pochopitelně nic namítat proti abstinenci dané uplatňováním určitých náboženských pravidel.

Provozují jógu

Lidé, kteří cvičí jógu, jedí vegetariánskou stravu, věnují se pranajámě, pravidelně meditují, pro ty může být alkohol nadbytečný, i když ani jim v přiměřené míře, s výjimkou destilátů, nemůže škodit. Nezapadá ovšem harmonicky do tohoto způsobu života. Neuškodí, ale zřejmě výrazně nepomůže.

Militantním bojovníků proti alkoholu nahrávají i média. Nezanedbají jedinou příležitost uveřejnit stále nové a nové výzkumy prokazující příznivý vliv určitých dávek vína či piva na lidský organismus, na druhé straně ihned s pranýřujícím komentářem ocitují sebemenší zmínku vlivné či známé osobnosti, která by se, nedej bože, vyjádřila k danému fenoménu pozitivně.

Jakoby negativní přístup patřil k jakési oficiální ideologii. Pak se nelze divit, že v této oblasti přetrvává jakési schizoidní chování, něco jiného si většina lidí myslí a dělá a něco jiného říká.

Něco podobného platí snad jen o lži. Každý ji odsuzuje, ale skoro každý občas lže. V tomto případě lze pokrytectví pochopit. Lež je koneckonců lež, až na milosrdné výjimky negativní záležitost, přitom ovšem přináší svým uživatelům řadu výhod a možností a na druhé straně je zbavuje mnoha problémů a nepříjemností.

U alkoholu se však obdobné pokrytectví chápe daleko hůře. Proč může být problémem uznat ho jako úžasný kulturně historický fenomén, jako lék, jako přítele člověka? Proč dosud vítězí oficiálně negativní vztah, který k němu bývá zaujímán?

U tohoto významného fenoménu nacházíme analogii s léky. Většina léků se při předávkování stává jedem. Představme si uživatele hypnotik, který si jich bere stále více, až nakonec jednou spolkne celou lahvičku a zemře. Smutný případ. I kdyby se jich stalo více, nezpůsobí tendence, aby byl zneužitý lék zakázán a stažen z prodeje. Jak tedy vysvětlíme boj proti konzumaci alkoholických nápojů jen proto, že určití jedinci zneužíváním tohoto léku zemřeli, onemocněli nebo někomu ublížili? Není lepší snažit se pomoci jim a preventivně i všem ostatním, které by tento problém mohl potkat?

Měli bychom se tedy aktivitám militantních abstinentů bránit. Měli bychom bránit své zájmy, pravdu, logiku, svobodu i odpovědnost. Nežijeme v totalitě, kde je běžné dirigovat cizí životy a diktovat do největších podrobností, co člověk smí a co nesmí.

Nesmyslné prohibice

Obrovský společenský vliv militantních bojovníků proti alkoholu, kteří obvykle propagují totální nebo alespoň částečnou prohibici, lze považovat za jednu z velkých záhad. Společnost a její představitelé, místo aby je považovali za podivíny a pomatence a podle toho s nimi jednali, naslouchají jim a často si od nich dokonce nechávají diktovat. Čas od času se jim podaří některou z forem prohibice prosadit. Ta potom přináší větší či menší problémy.

Položme si otázku, k čemu vede částečná prohibice severského typu? Lidé celý týden pijí vodu či mléko, které je nejen nevhodným, ale dokonce při časté konzumaci ve vysokých dávkách velmi nebezpečným nápojem, a během víkendu se drahým a těžko dostupným alkoholem opijí daleko více než je zdrávo. Chudší či spořivější lidé navíc intenzivně konzumují destiláty vlastní výroby, které mohou obsahovat jedovatý metylalkohol.

O obrovském množství doma vyráběných destilátů svědčí kvanta cukru, která si lidé v severských zemích odvážejí z hypermarketů a která k jiným účelům mohou jen obtížně využít. Přesto, že o této pokoutní výrobě všichni vědí, pokrytecky se tváří, že je vše v pořádku a dokonce se radují nad nízkou oficiálně statisticky uváděnou spotřebou alkoholu.

Není lepší kulturní a civilizované pití, kdy si člověk dá denně (nebo téměř denně) svou bezpečnou dávku oblíbeného nápoje, např. piva či vína?

Stále silným mementem a ukázkou jednoho z nejhorších politických rozhodnutí je prohibice v USA v letech 1919 až 1933. Po deseti letech trvání absolutního zákazu výroby, distribuce a prodeje všech nápojů s větším množstvím alkoholu než půl procenta, se v USA vypilo daleko více lihových nápojů než před jejím zavedením, navíc se jednalo o nápoje velmi špatné jakosti za velmi vysoké ceny.

Efektem absolutního zákazu se stala vyšší spotřeba alkoholu s daleko horším působením na zdraví, zvyšování daní a cel, neboť stát musel nahradit výpadek vysokých daní za alkohol, obrovské rozšíření korupce mezi policisty, kteří ve velké míře za úplatky tolerovali nezákonnou výrobu a distribuci, a v neposlední řadě vybudování zločineckých sítí a struktur, které se po skončení prohibice přeorientovaly na jiné nelegální aktivity a které se dodnes nepodařilo úplně zlikvidovat.

Celý svět by si měl tuto nechvalně známou prohibici neustále připomínat. Nepřinesla ani jediný efekt, zato však mnoho negativních společenských důsledků, včetně zajímavého stavu, kdy drtivá většina obyvatel porušovala zákony své země. Zakázané ovoce i tehdy v USA chutnalo nejlépe.

Z hlediska vytčeného cíle skončilo neslavně i tažení Michaila Gorbačova v rámci jeho přestavby. Pokusil se zničit alkohol a zničil přitom stát, který vedl a potažmo (naštěstí) i celý socialistický tábor. Svým úsilím nepřímo zahubil i desítky tisíc lidí, kteří si místo relativně kvalitního a bezpečného destilátu, vyráběného pod státní kontrolou, začali masivně pálit různé samohonky s větším či menším obsahem alkoholu a přicházeli postupně o zrak i o život. Dle odhadů se každý rok jednalo o několik desítek tisíc chudých zoufalců.

Dnes se v některých státech setkáváme s částečnou prohibicí, která spočívá v jednoduché metodě snížení dostupnosti alkoholických nápojů a zvyšování společenského tlaku proti nim. Jsou nekřesťansky drahé, dají se koupit jen ve vybraných prodejnách a v omezeném čase. S tím bývá spojována snaha vsugerovat lidem, že jakákoliv jejich konzumace má charakter činnosti protispolečenské, nebezpečné až kriminální.

Stačí už jen převzít zákonodárství některých muslimských států z minulého či předminulého století a uzákonit za vypití malého piva zmrskání, několik let vězení nebo trest smrti.

Vzhledem ke skutečnosti, že se taková částečná prohibice objevuje v Evropě prakticky pouze v severských zemích, kde panuje specifické klima a kde nelze vyloučit ani poněkud jiné genetické dispozice ve vztahu k etylalkoholu, obtížně se smysluplnost a úspěšnost takových opatření objektivně hodnotí, přesto jsem přesvědčen o jejich nesprávnosti. Také v tomto případě vzniká nelegální výroba, frustrace, výčitky svědomí, kdy lidé konají něco, co je společensky negativně hodnoceno, znesnadňováno a odsuzováno. Pokud si nevyrobí alkohol doma, kupují nesmírně drahé lihové nápoje a čas od času si jezdí vynahradit domácí nedostatek a drahotu do ciziny. Jak takové cesty probíhají a končí může nejlépe posoudit každý, kde se někdy stal jejich svědkem.

Občané států s částečnou prohibicí často konzumují rychle a přes míru. Neumějí se s alkoholem přátelit, neumějí ho užívat jako trvalou, pozitivní a příjemnou součást života, mají tendenci ho okamžitě zneužít a odreagovat se od osobní i společenské reality.

Deset otázek bojovníkům

Připravil jsem fanatickým bojovníkům proti alkoholu a jeho konzumaci deset otázek. Jejich prostřednictvím si mohou ujasnit, jaký je jejich skutečný a přesně definovaný cíl.

1/ Chcete připravit miliony občanů o zaměstnání?

2/ Chcete zničit mnoho krásných povolání vinařem počínaje a sládkem konče?

3/ Chcete člověka připravit o tisíce chuťových požitků i další příjemné pocity, které jsou s konzumací kvalitních alkoholických nápojů spojeny?

4/ Chcete normální lidi připravit o oslavy narozenin, svateb, významných událostí a úspěchů?

5/ Chcete jim vzít posezení s přáteli u piva či vína?

6/ Chcete vzít většině obyvatel přirozený prostředek, který jim může čas od času pomoci překonat úzkost a stres?

7/ Chcete zrušit romantiku pro zamilované páry? Symbolem romantického večera je přece mimo krásného prostředí, intimního osvětlení, svíček, a příjemné tiché hudby především sklenka vynikajícího vína, piva či jiného kvalitního alkoholického nápoje.

8/ Chcete zbavit většinu běžných a slušných konzumentů nezanedbatelné ochrany před nemocemi srdce a cév, kterou jim jejich pravidelná konzumace zajišťuje?

9/ Chcete skutečně zabránit výrobě a jakékoliv konzumaci jakýchkoliv alkoholických nápojů?

10/ Nebo chcete jen odstranit případy zneužívání alkoholu lidmi, kterým tato aktivita způsobuje problémy a kteří díky svým problémům mohou škodit i jiným?

Pokud odpoví kladně na prvních devět otázek, pak je nutné, aby se před nimi drtivá většina společnosti měla skutečně na pozoru, aby bránila svůj způsob života, svou svobodu, svoje hodnoty a aby se jich dnes a denně ptala, kde berou právo zasahovat lidem do života, kde berou právo rozhodovat, co je správné, kde berou právo stát se samozvanými soudci.

Pokud odpoví kladně na otázku desátou, pak máme stejný cíl a měli bychom spojit své síly, aby alkoholické nápoje nebyly zneužívány k poškozování zdraví a způsobování problémů.

OPTIMÁLNÍ KONZUMACE

Rozumný přístup

Pojďme klidně a rozumně problematiku vztahu k alkoholu řešit. Bez předsudků, averzí, pokrytectví, emocí. Nevylévejme s vaničkou dítě. Dopřejme alkoholu uznání, jaké si zaslouží. Prohlasme, že za jeho zneužívání nemůže on sám, ale lidé, kteří tak činí, ať už odpovídají či neodpovídají za své činy. Doceňme jeho přínos lidstvu, jeho veškeré pozitivní funkce. Naučme se jich ještě lépe využívat. Přestaňme k němu přistupovat jako k tolerovanému zlu. Pojďme prostředků, které společnost nesmyslně a neúčinně vyhazuje pro boj s ním, využít k osvětě, k prevenci, k propagaci žádoucí, optimální a kultivované konzumace a pro včasné vyhledávání a pomoc jedincům, kteří nejsou takové konzumace schopni, kteří trpí sklony ke škodlivému návyku.

Peníze na kampaně slouží snad jen reklamním firmám, které je realizují. Přesvědčují se přesvědčení. Abstinenti se radují, že se konečně něco děje. Opilci se vysmívají a odpovědní konzumenti si v převážné míře ťukají na čelo.

Kultivovanou konzumaci, tedy optimální odpovědnou konzumaci kvalitních alkoholických nápojů, nejen prosazujme a propagujme, ale doslova chvalme. Přináší nejen mnoho pozitivního, ale určitě současně může nejlépe bojovat proti nadměrné, nevhodné a nežádoucí konzumaci, proti zneužívání alkoholických nápojů. Bude působit nejen svou propagací a koncepcí, ale především příkladem.

Odpovědná, kultivovaná a přiměřená konzumace rozvíjí pozitivní lidské vlastnosti, fixuje je a stává se současně i jejich projevem. Na druhé straně neodpovědné, nadměrné, nepřiměřené, či nevhodné pití kladné vlastnosti ničí, současně ničí i zdraví a celou osobnost.

Důležité je tedy naučit se využít konzumaci pro vytvoření slavnostních okamžiků. Naučit se popíjet s úsměvem a pozitivním naladěním. Požívání lahodných nápojů je třeba si vždy vychutnat, uvědomovat si motivace, nikdy nepít bezmyšlenkovitě, nikdy, nebo jen zcela výjimečně (naprosto mimořádná životní situace, např. tragédie, která by nás mohla bez pomoci alkoholu přivést k suicidnímu činu, nutnost mimořádně utlumit mimořádnou bolest, pokud nejsou k dispozici jiné prostředky apod.) nepít s cílem přivést se do stavu silné opilosti.

Konzumaci bychom měli mít neustále pod kontrolou a měli bychom být schopni kdykoli přestat. Měli bychom přemýšlet a vymezit si, kolik maximálně vypijeme, v jakém jsme psychickém i tělesném stavu, zda jsme najedení či hladoví.

Desatero kultivované konzumace

Formovat metodologii kultivované konzumace opojných nápojů není vůbec jednoduché. Proto jsem na základě studia problematiky a několika anket zformuloval desatero optimálního užívání produktů na bázi etylalkoholu.

1/ Vždy když se chystáme konzumovat alkoholické nápoje, připomeňme si moudrost Starých Římanů: „Pijeme proto, abychom se povznesli, ne proto, abychom padli“.

Mějme ji v patrnosti také v průběhu celé konzumace.

Ano, ušlechtilé alkoholické nápoje nás mohou při optimální spotřebě obohatit o mnoho příjemných požitků a prožitků a dokonce i zlepšit naše zdraví. Překročíme-li výrazně optimum, snadno se ocitneme na zemi.

2/ Konzumujme co nejkvalitnější alkoholické nápoje, což se týká především vín a destilátů, neboť u piv nebývají rozdíly v kvalitě tak závratné.

Život je příliš krátký na to, abychom se odbývali nízkou kvalitou, takže vypijme raději méně, zato však lepších a chutnějších nápojů.

3/ Nikdy nepijme s cílem opít se.

Cílem má být slast báječných chutí, uvolnění, ještě lepší nálada a dobrý pocit, že máme své jednání pod kontrolou.

4/ Konzumujme alkoholické nápoje jen v příjemném prostředí, s příjemnými lidmi, z čistých sklínek esteticky příjemného vzhledu a tvaru.

Prostředí a společnost může ovlivnit působení alkoholu na naši psychiku jak pozitivním, tak i negativním směrem.

5/ O samotě pijme jen mimořádně, např. v případě, že se jedná o léčebnou dávku (např. 2 deci vína večer před spaním kvůli uvolnění, lepšímu usínání a preventivnímu působení proti mnoha nemocem).

6/ Pijeme-li výjimečně více než optimální denní dávku, určeme si limit, který nepřekročíme (např. „sedmičku“ vína, tři sklenky whisky, a tak podobně).

Limit volme s ohledem na své časové, tělesné i psychické dispozice i s ohledem na budoucnost (jaké máme ještě povinnosti, kdy budeme řídit motorové vozidlo apod.).

7/ Nikdy nesoutěžme (ať už přímo či nepřímo), kdo více vypije.

Tím bychom zaujali nepřátelský vztah k alkoholu samotnému (zneužívali bychom ho), ke svému tělu (ničili bychom ho), i ke své osobnosti.

Pokud máme potřebu soutěžit, zvolme znalosti, dovednosti nebo klasické sportovní disciplíny.

8/ Pijme vždy pomalu, příjemně si vychutnávejme kvalitní mok (jiný nepijme), radujme se z příjemných účinků a včas přestaňme.

Nenechme se nikdy vyprovokovat k rychlé či nadměrné konzumaci. Neustále veďme v patrnosti, že malá každodenní dávka našemu zdraví prospívá, nadlimitní ho naopak může vážně poškodit.

9/ Nekompromisně (leč slušně) odmítněme alkohol, který nehodláme pít, ať už z hlediska množství, druhu nebo kvality.

Nikdo nás nemá právo do konzumace nutit a projevem slabosti je takovému naléhání vyhovět.

10/ Během konzumace se průběžně kontrolujme, snažme se být stále v dobré náladě a vyvarovat se konfliktů.

Bude-li chtít někdo vyvolat hádku, raději odejděme nebo reagujme asertivně. (Doporučuje se např. tzv. metoda „otevřených dveří“, kdy agresivnímu opilci vše odkýváme a nenecháme se vyprovokovat.)

Pokud začneme cítit nadměrnou únavu, známky opilosti či zhoršující se nálady, ihned přestaňme pít.

Kladný vztah k alkoholu

Pokud zaujmeme k alkoholu kladný vztah a realistický přístup, určitě nepřibude alkoholiků a lidí, kteří sice nejsou nemocní v pravém smyslu slova, přesto však zneužívají alkoholické nápoje. Není možné odsuzovat, v negativním světle ukazovat a negativně hodnotit konzumaci produktů jako takovou, ale jen její extrémní formy, které škodí duševnímu i tělesnému zdraví.

Je nutné alkohol nezakazovat, nezdůrazňovat pouze negativní aspekty jeho existence, ale důsledně rozlišit pozitivní a negativní působení, doporučovat optimální konzumaci a varovat před konzumací nadměrnou.

Představme si reklamní spot, kde uzříme opilce, jak padá, vrávorá, je odporný své partnerce, neúspěšně se pokouší o sex, druhý den ho bolí hlava, trpí únavou, nechutenstvím a depresemi. Jako kontrast bychom uviděli dvojici, která vypije lahvinku kvalitního vína v romantickém prostředí, prožije krásné milování a druhý den je čilá a plná energie. Heslem takového spotu by mělo být konstatování, že vhodným protipólem opilce není abstinent, ale kultivovaný konzument, neboť zdaleka ne každý je ochotný se jakékoliv konzumace navždy vzdát. Abstinent se sice vyvaruje negativních důsledků "předávkování", ale je ochuzen o veškeré pozitivní aspekty "optimálního dávkování".

Obecně negativní vnímání mají především na svědomí agresivní odpůrci, kteří užívají na první pohled pádné a logické argumenty, dále pak tendence hledat viníka za vlastní selhání mimo nás a za selhání našich blízkých mimo ně. Jestliže se náš strýček upil k smrti nebo se zabil opilý na silnici, je pro nás jednodušší a příjemnější říci, že se stal obětí hrozivého démona alkoholu, který už přece zahubil tolik lidí, včetně našich mužů nejlepších. Takové tvrzení zní lépe než holá pravda, že viníkem je pouze jen a jen on. Zneužil báječný alkohol. Nepil tolik, kolik pro něj bylo přínosné nebo alespoň únosné.

Jedná-li se ve vztahu ke konzumaci nápojů s obsahem alkoholu o jedince geneticky hendikepované, ať už sklony k návyku či k nežádoucím reakcím organismu, měli by volit totální abstinenci. Protože však neexistuje systematické a intencionální informačně formativní působení (ani na děti, ani na dospělé), často takový člověk předem neví o rizicích, které by mohly hrozit právě jemu. Totální strašení všech, které je naprosto nesmyslné, se ukazuje nejen jako neefektivní, ale paradoxně škodlivé, neboť je obecně vnímáno jako naprosto neopodstatněné. Takový přístup (spojený s nedoceněním rizik) si pak osvojují i ti, kteří by měli konzumovat s nejvyšší opatrností, případně se jí úplně vyhnout.

Pokud by od dětství slyšeli, že alkohol je pozitivní fenomén, který většině lidí prospívá, ale některým může výrazně škodit, stejně jako mnoho jiných chutných a prospěšných potravin, popřípadě léků, na které mohou mít určití jedinci alergii, určitě by se zamysleli nad tím, zda právě oni nepatří do této kategorie. Navíc by mohli být vybaveni potřebnými informacemi a metodami, jak prosondovat své dispozice a jak v případě nebezpečí postupovat.

Znám řadu jedinců, kteří se sami dopracovali k velmi omezené konzumaci či úplné abstinenci, ovšem za poměrně vysokou cenu problémů, utrpení a duševního boje. Prakticky všichni si stěžují na naprostý nedostatek objektivních informací, rad a metod, které postrádali v době, než začali nadměrně pít a kdy jim toto pití způsobovalo určité problémy. Shodují se na tom, že totální boj proti alkoholu jako takovému, zaujímání nepřátelského přístupu k němu a prosazování nesmyslného tvrzení o všeobecné škodlivosti pití vždy a pro všechny, se stává jedním z faktorů, který zvyšuje a umocňuje negativní důsledky zneužívání alkoholu.

Docílit omezení tohoto zneužívání a nežádoucího užívání, ať již vědomé či nevědomé, nelze tedy strašením, snižováním dostupnosti alkoholických nápojů, zaujímáním negativního vztahu k alkoholu i jeho konzumaci a vytvářením oficiálního společenského názoru, že se jedná o zlo, kterému je třeba vyhlásit totální válku. Pomůže jedině poskytnutí dostatečného množství potřebných informací a optimální výchovně formativní působení.

Pokud by byli lidé od dětství optimálně informováni a vedeni ke kultivované konzumaci, mohli by včas odhalit eventuální individuální slabost ve vztahu k požívání lihových produktů, včetně sklonů k závislosti, a začít plně abstinovat dříve, než skutečná závislost může vůbec vzniknout a než napáchá často nenapravitelné škody. I abstinenti mohou žít normální plnohodnotný život, byť je ochuzen o tisíce úžasných chutí a pocitů, bez specifického uvolnění a úžasné euforie, zkrátka bez hodnot, které mohou přinést kvalitní a chutné nápoje v kombinaci s příjemným prostředím a milou společností.

Výchova ke kultivované konzumaci

Sexuální výchova začala být koncipována a realizována po pádu komunismu, aby zvětšila šance mladých lidí na kvalitní sexuální život a snížila související rizika. Tak jako sex, určitá rizika obsahuje i konzumace alkoholických nápojů. Žádná výchova k optimální a kultivované konzumaci však neexistuje, nepřipravuje se a dokonce se o ní ani neuvažuje. Odborníci zvolili cestu strašení, a ta nepřináší dobré výsledky.

Mají např. za úkol působit na děti a mládež. Nechají vyrobit letáky či plakáty, které prezentují alkohol jako hrůzný jed, jako vraha a zabijáka nejen lidí, ale také lidskosti, slušnosti a zdraví. Děti však nejsou hloupé, vidí doma rodiče, kteří čas od času oslavují a vypijí určitě více než doporučené dávky, rodiče, kteří občas vypijí s chutí láhev vína, vidí ve filmech a televizních seriálech popíjet své idoly, chodí kolem zahradních restaurací, kde dospělí popíjejí pivo, víno či destiláty, baví se, smějí, jsou spokojení, užívají si života. Jaký si asi udělají názor na protialkoholickou kampaň? Začnou se alkoholických nápojů bát a přijmou neměnné a pevné rozhodnutí do konce života vždy a za všech okolností abstinovat? Zcela jistě ne. Pravděpodobně naopak pocítí touhu magický nápoj vyzkoušet, vstoupit tímto způsobem do království dospělých, alespoň tímto způsobem dospět a zmocnit se zapovězené slasti.

Nepůsobila by na děti více objektivní prezentace alkoholu a jeho role v životě člověka? Nepůsobila by více upřímnost? Nepůsobily by lépe speciální metody nově koncipované výchovy k optimálnímu vnímání alkoholu a jeho užívání?

Proč dětem a mládeži nepředstavit tento fenomén ve všech souvislostech? Proč neukázat veškeré jeho pozitivní funkce? Proč jim nesdělit, že právě na nich záleží, zda bude sloužit on jim či ony jemu, že na ně počká (stejně jako sex), že nemusí spěchat a že spěchem by si mohly pokazit budoucí pozitivní vztah.

Proč jim upřímně neříci, že dětskému organismu nesvědčí, ale dospělému může v optimálních dávkách velmi prospívat?

Proč od nejútlejšího věku neukazovat zásadní rozdíly v druzích užívání a jejich dopadech? Proč neukázat na jedné straně bezdomovce válejícího se u popelnice po vypití dvou tří krabicových vín a na druhé straně lékaře, pilota či úspěšného manažera, který si se svou manželkou po dobré večeři v luxusní restauraci objedná láhev vynikajícího vína? Snad i ti největší nepřátelé zázračného moku chápou, že oba tyto případy nelze hodit do jednoho pytle.

V rámci nově koncipované "výchovy" je nutné informovat o historii alkoholu, jeho pozitivních funkcích, ale i problémech a rizicích. Jedině upřímnost a objektivní pohled může přinést ovoce. Dětem je třeba vysvětlit, že není třeba s konzumací spěchat, neboť tak jako může pravidelná konzumace menších dávek dospělým zdravým jedincům prospívat, naopak dětem s organismem ve vývoji, těhotným a kojícím ženám a některým nemocným osobám alkohol více či méně škodí.

V mnoha zemích, především Francii a Itálii, jsou děti odmalička v rámci rodinných zvyklostí součástí spontánního formování realistického a přirozeného vztahu k alkoholu. Ochutnají trochu vína či vinného střiku a tím pádem pro ně nejsou tyto nápoje zakázaným ovocem, které nejvíc chutná. Odpadá potřeba konzumovat je ve větší míře se svými vrstevníky a předvádět „hrdinství“ konzumace. Navíc prakticky každý mladý člověk ví, jak na něj daná chemická látka působí a tomuto působení může později přizpůsobit svůj praktický přístup k ní. Obvykle se také poprvé uvede do určitého stavu opilosti doma, takže je pod kontrolou rodiny, která mu může pomoci při eventuálních problémech.

Jak vidíme, tento přirozený a osvědčený přístup zabíjí několik much jednou ranou, formuje zdravý vztah k oblíbeným nápojům, potlačuje touhu předvádět se pitím před kamarády a dokazovat si tímto způsobem sebevědomí a dospělost, současně mladý člověk v domácím, přátelském prostředí zjišťuje, jaké má na něj etylalkohol účinky.

Oficiální legislativa často vede buď k pokrytectví, nebo k porušování zákonů. Platí zákaz konzumace alkoholických nápojů obvykle do osmnácti let, ale někdy i do vyššího věku. Pokud rodiče svému potomkovi, který má druhý den oslavit plnoletost, nalijí sklenku, dopouští se přestupku, případně trestného činu. Jestliže ovšem jejich nezkušený potomek následujícího dne vypije s kamarády či v restauraci láhev destilátu, je z právního hlediska vše v pořádku, i když praktické důsledky mohou být katastrofální. Myslím, že všichni cítíme určitou nelogičnost tohoto stavu, absenci rozumného přístupu a především nezbytnost potřebného výchovně formativního působení v tomto směru.

Není třeba příliš připomínat, že mladí lidé se dané legislativě neradi podvolují. Naopak, jsou lákáni k porušování zákazu, považují pití za hrdinství a mají tendenci si tímto primitivním způsobem dokazovat svou jedinečnost, výlučnost, dospělost, odvahu.

Pokud chybí osvěta, pokud chybí preventivní působení, pokud chybí vlídné a moudré rodinné zázemí, nelze se divit, že pro ně není cílem kultivovaná konzumace a rozumné využívání mnoha kladů a přínosů, které mohou magické nápoje člověku poskytnout, ale snaha dokázat, že umějí pít, že snesou velké množství a co nejdříve dosáhnout stavu totální opilosti.

Člověk by nikdy neměl konzumovat lihové nápoje proto, že vznikla taková potřeba, takový návyk. Neměl by pitím odstraňovat abstinenční syndrom, ale navozovat výbornou náladu a slavnostní okamžiky. Každá konzumace by se měla stát slavnostní záležitostí, oslavou života, štěstí a pohody.

Negativním příkladem může být pití některých jedinců, kteří jsou buď na alkoholu silně závislí, nebo sahají po stakanu, aby překonali tíhu a bolest svého života. Nepijí proto, aby si pochutnali na báječných chutích ušlechtilých vín, aby oslavili život a povznesli se, pijí proto, aby znecitlivěli, aby zapomněli, aby padli. Často s ohledem na nedostatek finančních prostředků kupují alkohol podezřelého původu, který je často připraví o život.

Dle odhadů jedovatá vodka, obsahující například metylalkohol, způsobí smrt čtyřiceti až padesáti tisícům Rusů ročně. Hrůzná představa. Praha by takovýmto tempem vyhynula za necelých 25 let.

Pokud se zamyslíme nad koncepcí výchovy ke kultivované konzumaci, dospějeme k závěru, že by měla zahrnovat:

- základní poznatky o alkoholických produktech, jejich členění, historii a výrobě,

• informace o jejich působení na lidský organismus,
• metodologie optimálního přístupu ke konzumaci,
• poznatky, jak se bránit návyku a závislosti,
• postup při sklonech k závislosti,
• výchovně formativní postupy, kdy se prezentují rozdíly mezi zneužíváním alkoholu a kultivovanou konzumací (např. bezdomovec, který se po vypití tří krabicových vín válí u popelnice a špičkový manažer či lékař na degustaci kvalitního vína),
• varování před riziky nadměrné konzumace a zneužívání alkoholu,
• informace o pozitivech kultivované konzumace.

Mezi praktické prvky výchovy ke kultivované konzumaci u dospívajících by měla patřit spolupráce s rodiči. Vyzkoušet vliv alkoholu by si měl každý mladý člověk nejdříve několikrát doma, za přítomnosti rodičů, pochopitelně za předpokladu, že v rodině panují dobré a přátelské vztahy.

Zábavné je, když vlastně působení alkoholu pojmeme jako experiment. Vybereme druh, který není experimentátorovi odporný, např. sladší víno nebo míchaný nápoj (vodky s džusem). Jeden den vypije jeden nápoj (jednu jednotku alkoholu, tedy 2 deci vína nebo půl deci destilátu) velmi rychle a pak popisuje své pocity. Po určité době totéž množství vypije velmi pomalu, např. během jedné až dvou hodin. Tím porovná rozdíl mezi rychlou a pomalou konzumací a postupně se naučí pít pomalu.

Při dalším experimentu (mezi experimenty doporučuji dodržet dostatečnou časovou pauzu) vypije střední rychlostí, dejme tomu za hodinu až hodinu a půl, dvě jednotky alkoholu.

Vrcholem experimentu je mimořádné vypití většího množství, tedy tří až čtyř jednotek, aby si mladý člověk vyzkoušel, jak na něj větší dávky působí. Při tomto posledním pokusu by měl být experimentátor (pochopitelně po předchozí dohodě) natáčen videokamerou, včetně všech jeho projevů, pohybových i verbálních. Záznam si celá rodina pustí další den. Taková sebereflexe už mnoha mladým lidem pomohla, aby se vydali na cestu kultivované konzumace a vyvarovali se ve vztahu ke konzumaci zbytečných a nebezpečných excesů.

Výchova ke kultivované konzumaci by měla být, stejně jako sexuální výchova, součástí školní výuky na základní škole od 2. stupně. Je nutné děti nestrašit, nepředkládat jim informace typu, že alkohol je metla lidstva a hrůzný jed, který zničí všechny, kteří s ním přijdou do styku. Děti, jak již bylo řečeno, takový přístup neakceptují, chápou ho jako pokrytecký a paradoxně v nich vzbuzuje zájem o vyzkoušení tohoto „jedu“. Zvláště když kolem sebe vidí své idoly, sportovce, herce, zpěváky apod., s jakou chutí a láskou nejrůznější opojné nápoje konzumují, často bohužel ve větším než doporučovaném množství.

S dětmi je třeba hovořit naprosto upřímně, vysvětlit jim, že dětský organismus na alkohol získává závislost velmi brzy a už ve svém dětství mohou rozhodnout, zda bude alkohol v dospělosti jejich život obohacovat nebo jim bude škodit, zkrátka zaujmout naprosto otevřený, přímý, upřímný přístup, kdy nesdělujeme něco, čemu často ani sami nevěříme, ale na bázi přátelského vztahu aplikujeme veškeré oblasti výchovy ke kultivované konzumaci od informací až po formování optimálního přístupu a vztahu.

Takový přístup obvykle přináší ovoce, stejně jako otevřená a úspěšná sexuální výchova docílila v průměru výrazně odpovědnější přístup k pohlavnímu životu, zvýšila hranici, kdy s ním mladí lidé začínají a snížila promiskuitu.

Pokud chceme pozitivně ovlivnit vztah dětí, mládeže a posléze i mladých dospělých lidí k alkoholu a jeho konzumaci, musíme vytvořit a aplikovat koncepci "výchovy k odpovědnému přístupu k alkoholu a k jeho kultivované konzumaci".

Vedle informací o historii alkoholu, jednotlivých nápojích s jeho obsahem, jeho účincích, funkcích i s ním spojené legislativě by se měly děti objektivně dozvědět o problematice závislosti, alkoholismu, rizicích nadměrné konzumace a kladném působení konzumace optimální. Na část poznatkovou by měla navazovat část výchovně formativní, jejímž cílem musí být formování přístupu a vztahu mladého člověka k tomuto fenoménu, vytváření žádoucích postojů, modelování situací, kdy jedinec neumí nápoj nabízený kamarády odmítnout, i když by často chtěl, apod.

Teprve takto pojatá samostatná "výchova" může přinést potřebný efekt, zatímco formální a neupřímné kampaně spíše děti a mládež vedou a lákají k předčasným experimentům a ke skutečnosti, že se cítí jako hrdinové, když pijí.

Dříve někteří zkušení a osvícení učitelé brali téma alkohol do svých rukou a zabývali se jím, i když nebylo zakotveno v osnově. Pamatuji si, jak někdy v šesté nebo v sedmé třídě s námi třídní učitel několikrát podrobně o alkoholu hovořil, seznámil nás stručně s historií pěstování vína a výroby piva, informoval nás o základních druzích nápojů s obsahem lihu, včetně srovnání jeho koncentrace, nabádal nás, abychom s konzumací příliš nespěchali, že na nás nápoje počkají a okouzlujícím způsobem nám sdělil, že není žádné umění opít se pod obraz.

Také nás ovšem instruoval, jak pít, pokud už se pro to rozhodneme, jaké nápoje jsou jak zrádné, jaké tempo volit a kdy přestat. Sdělil nám, že musíme přestat pít ihned, když se dostaví určitá otupělost. Prozradil nám jedinečnou metodu. Máme se občas zatahat za vlasy nad čelem. Pokud cítíme bolest, můžeme dále konzumovat, byť pomalu a opatrně. Jakmile však bolest ucítíme jen velmi slabou, zastřenou, nebo dokonce vůbec žádnou, musíme ihned přestat a uložit se co nejdříve a nejrychleji k spánku.

S takovou instruktáží jsme všichni měli pocit, že jsme světáci, kteří pití rozumějí, a vůbec jsme neměli potřebu dokazovat si vlastní důležitost pitím. Faktem je, že do konce devítiletky, kdy nám bylo patnáct až šestnáct let, se nevyskytl u nás ve třídě jediný problém s alkoholem, byť v jiných třídách jich nebylo málo.

Odpovědnost

Snad v žádném jiném případě nelze ukázat roli odpovědnosti a pevné vůle tak jednoznačně, jako na vztahu ke konzumaci alkoholických nápojů, pochopitelně za předpokladu, že jedinci alespoň některé z nich chutnají. Při absorbování určitého množství vzniká tendence v konzumaci pokračovat, dostavuje se určitá libost a touha po ještě větší libosti, rozum by však měl vyhodnotit optimální množství, přijmout rozhodnutí a na základě odpovědnosti a volní stránky docílit realizaci rozhodnutí.

Uveďme několik příkladů. Mladý muž jde s kamarády odpoledne na pivo. Ví, že má večer schůzku se svou dívkou a že s největší pravděpodobností dojde na sex. Uvědomuje si, že jednak jeho dívka nemá ráda, když je z něj při mazlení příliš cítit pivo a také skutečnost, že při konzumaci většího množství zlatavého moku má poněkud opožděné erotické reakce. V pivnici je dobrá společnost, on sám má velkou žízeň, takže první pivo vypije téměř na ex. Druhé si už trochu šetří. Jakmile dopije, zjistí, že má ještě asi hodinku čas. V jeho nitru bojují dvě tendence. Dát si ještě jedno, protože na něj má chuť a touží po zvýšení míry opojení, která už se s ohledem na rychlost vypití prvního půllitru dostavila, nebo skončit s ohledem na očekávanou schůzku a na sex. Pokud se dovede dostatečně ovládat a je odpovědný, odmítne třetí pivo a objedná si např. kávu. Kamarádům, kteří ho budou možná trochu „hecovat“, jak bývá mezi pivními brachy často zvykem, sdělí skutečný důvod svého rozhodnutí, pokud bude mít zájem svěřovat se jim se svými soukromými záležitostmi, nebo jim bez jakéhokoliv vysvětlení oznámí, že už si další pivo nedá.

Muž středního věku jde na oslavu přítelových padesátin. Připíjí si s oslavencem i několika dalšími kamarády, orientačně počítá odlivky destilátu a asi po dvou hodinách si uvědomí, že jich má v sobě přibližně pět. Protože se poměrně dobře najedl, nepociťuje známky opilosti, jen velmi dobré až euforické nálady. Má intenzivní pocit, že je mezi přáteli šťastný, že se mu na světě líbí, že život je krásný. Měl by tendenci dát si ještě sklenku, ale ví, že by měl poměrně brzy ráno řídit automobil a jet s ním na dalekou služební cestu.

Neodpovědný jedinec by si řekl něco ve smyslu, že zítra je zítra a dnes je dnes, že to nějak dopadne a co vůbec člověku je do toho, co bude zítra, že si musíme užít dnešek. A pokračoval by klidně v konzumaci.

Odpovědný jedinec má pouze dvě možnosti. Zvážit, zda lze či je únosné ranní cestu zrušit, případně alespoň posunout na odpoledne. Pokud ano, učinit tak, pokud je pro něj pobyt na oslavě příjemný a důležitý, pokud ne, začít ihned pít pouze nealkoholické nápoje a odejít v takový čas, aby svému organismu dopřál čas na likvidaci zbytkového alkoholu a v noci dostatek spánku.

Manželé jdou na romantickou večeři oslavit narozeniny či výročí svatby. Dají si aperitiv, pivo k večeři a láhev šampaňského. Šampaňské jim nesmírně chutná, takže když si dolijí poslední skleničku, uvažují, zda objednat ještě jednu láhev. Vzhledem k slavnostnímu naladění, důvodu oslavy a romantickému prostředí oba předpokládají, že po návratu z restaurace bude na programu krásné mazlení a milování. Jenže vědí, že při přemíře alkoholu se jim sex příliš nedaří, oba jsou unavení a on mívá problémy s erekcí. Rozhodování má tedy jasný rozměr. Chtějí si dopřát opojení vinného nebo erotického? Pokud si naplánovali sex, těší se na něj a považují ho za důležité završení nádherného večera, měla by nastoupit vůle a odpovědnost a místo druhé láhve by raději měli objednat dobrou kávu či čaj.

Někteří lidé mají obranu vytvořenou přírodou, nemají příliš silné nutkání zvyšovat si kontinuálně určitou slast a euforii, které již dosáhli. Část z nich hovoří o takzvané záklopce, která jim nedovolí pít větší množství. Ostatní musí použít vůli, byť ta mívá často tendenci rezignovat na své poslání. Podobně se někdy chová i rozum.

Určitou denní dávku, kterou pro svůj organismus považujeme za optimální, bychom měli překročit jen výjimečně. Zdravý muž, který má alespoň minimum potřebného tělesného pohybu, by si mohl stanovit, na základě dlouhodobějšího pozorování a sledování vlivu určité dávky oblíbeného nápoje na svůj organismus, takovou hranici mezi jednou až třemi dávkami alkoholu, tedy dvěma až šesti decilitry vína, jedním až třemi pivy či jednou až třemi odlivkami destilátu. Při stanovení této hranice by měl brát v úvahu i tělesnou váhu, kondici, prodělané choroby, způsob stravovaní a další faktory.

Optimální množství je možné konzultovat i s rozumným lékařem. Fakt je, že občas mají lékaři na pravidelnost konzumace a množství užívaného alkoholu velmi odlišné názory, byť v poslední době převládají poměrně vstřícná stanoviska k pravidelné konzumaci menšího množství etylalkoholu. Vyplývají pravděpodobně mimo jiné i z řady nových výzkumů a průzkumů, které dokládají blahodárný vliv takové aplikace.

A tak jako platí pravidlo, že někteří lidé by se měli alkoholu vyhnout úplně. Mimo jedince s některými chorobami a léky se jedná především o ty, kteří mají sklon k získání závislosti, a pochopitelně také o ty, kteří už ji získali), platí zásada, že daleko více lidí by se mělo vyhýbat vyšším než pro ně optimálním denním dávkám. Do této skupiny bych mimo většiny nemocných zařadil i ty, kteří se nacházejí ve špatné tělesné kondici.

Pochopitelně i pojem "vyšší dávka" a "opít se" nemá přesný obsah z hlediska kvantifikace. Vždy musí být chápán a interpretován individuálně. Do hry vstupují objektivní a subjektivní aspekty.

Mezi objektivní aspekty můžeme zahrnout hmotnost, věk, pohlaví, způsob života a stravy, množství pohybu, zdravotní stav a celkovou tělesnou i psychickou kondici. Není třeba vysvětlovat, že šedesátikilogramová žena, která navíc drží redukční dietu a skoro nejí, by měla konzumovat v určitém časovém období jiné množství alkoholu než stodvacetikilogramový, dobře najedený muž.

Mezi subjektivní aspekty patří individuální dispozice k účinkům konzumace, dosavadní zkušenost a míra adaptace. Existují jedinci, kteří odbourávají alkohol dvakrát i vícekrát rychleji než činí průměr, kteří mají vůči němu mimořádnou odolnost a šokují lékaře, když je jim naměřena taková koncentrace, která by pro většinu ostatních znamenala jistou smrt.

Je tedy nutné, aby se každý zorientoval ve své disponibilitě, aby se zamyslel nad objektivními i subjektivními faktory a sám si nacházel a formoval optimální vztah k alkoholu i produktů s jeho obsahem (včetně preference druhů, typů i množství), aby mu toto přátelství, tento intimní vztah, přinášel jen samé krásné zážitky, zdravotní, individuální a společenský prospěch, ulehčení života ve chvílích nepříjemných a zintenzivnění chvil krásných a okouzlujících.

Obrana proti nadměrnému pití

Mezi osvědčené metody patří určité vlastní „naprogramování“, kdy si předem rozkážeme skončit konzumaci v okamžiku, kdy by nám další pokračování již nebylo ku prospěchu. Někdy to není jednoduché, neboť přátelé či pocit narůstající euforie (někdy obojí) nás nutí pokračovat. Je tedy nutné umět odmítnout pobídky i vnitřní nutkání.

Co se týká spolustolovníků, pomůže asertivita, jejíž zásady shrnuji v následující podkapitole. V případě "vnitřního sporu" musí pomoci rozum, odpovědnost a pevná vůle.

Někdy pomůže stanovit si dopředu množství alkoholických nápojů, které se rozhodneme vypít. V takovém případě obvykle pijeme pomaleji a lépe si produkty vychutnáváme a užíváme.

Řídit se můžeme také např. určitou známkou podnapilosti. Předem si slíbíme, že jakmile se dostaví, ihned přestaneme. Takovou známkou se může stát např. již popsané snížení citlivosti kůže na hlavě (které zjistíme, když se zataháme za vlasy), snížená schopnost strefit se se zavřenýma očima ukazováčkem na špičku nosu, rovná chůze, stoj na jedné noze apod.

Při rozvíjení pevné vůle ve vztahu ke konzumaci (musíme si včas uvědomit, že na vůli euforie také působí) mohou pomoci negativní zážitky a zkušenosti (jak vlastní, tak i cizí) a také metoda poznání vlastní nadměrné opilosti ve stavu úplně střízlivém. Tuto metodu zvládneme v dnešní technické vyspělosti velmi snadno. Stačí, když někoho pověříme, aby nás při konzumaci průběžně natáčel videokamerou.

Uvidíme pak, jak se chováme v jednotlivých fázích a jak už se od určitého okamžiku sami sobě přestaneme líbit. Na mnoho lidí mívá tento zážitek tak blahodárný vliv, že si buď dopředu orientačně určí množství konzumace, kterou pak náležitě rozloží, nebo zkrátka v určitém okamžiku s dalším pitím přestanou.

Jako velmi účinné obranné metody proti nadměrnému pití se osvědčily i následující rady a pokyny:

Pít jen velmi drahé nebo alespoň poměrně drahé produkty

„Ekonomické myšlení" působí na většinu lidí, na jejich podvědomí, takže téměř každý konzument obvykle reguluje množství vypitých nápojů v nepřímé úměře k ceně.

Uvědomit si nejnepříjemnější zkušenosti s opilostí

Téměř každý konzument někdy, například při oslavě významné události, „přežene“ množství vypitých alkoholických nápojů a prožívá pak větší či menší strasti. Tyto nepříjemnosti mohou pomoci jako obrana proti dalším podobným zážitkům. Stačí si je v pravý čas vybavit a najít v nich sílu nesáhnout po další sklence.

Klást důraz na vlastní důstojnost

Obvykle proti nadměrnému pití pomáhá, když si člověk řekne, že přece není žádné "ořezávátko", aby nebyl schopen udržet si pití pod kontrolou, neboť mu záleží na tom, jak důstojně vypadá a jak se projevuje.

Strachovat se o své zdraví

Dobře informovaný konzument velmi dobře ví, že nadměrné množství zkonzumovaného lihu, zvláště pokud se často opakuje, může velmi výrazně poškodit zdraví.

Zaujmout pokud možno cílevědomý a systematický přístup ke konzumaci

Člověk by se měl zamýšlet nejen nad tím, kdy skončit, ale také kdy začít a co a s jakou intenzitou konzumovat. Problematika je o to složitější, že motivů konzumace existuje celá řada, nejedná se jen o pozitivní zdravotní a terapeutické působení, o působení na psychiku, ale také o chuť, atmosféru a společenskou stránku věci. Jsou lidé, kterým blaho nepůsobí ani tak pivo, jako pobyt mezi kamarády v pivnici, kde by nealko působilo rušivě nejen vně, ale i uvnitř jejich osobnosti.

Asertivita

Mnoho jedinců má problémy s nadměrnou konzumací, protože neovládají asertivní chování. Neumějí sdělit, co skutečně chtějí, neumějí se prosadit, je jim trapné říci své stanovisko a trvat na něm, neovládají umění říci slušné, leč kategorické „ne“.

Vzhledem ke skutečnosti, že se nejčastěji pije v kolektivu (jen některé ženy, zneužívající alkohol, se stydí za své chování a pijí o samotě a potají), bývá poměrně obvyklé vzájemné povzbuzování k větší, hojnější a častější konzumaci.

Motivací k tomuto jednání může být několik:

• nedostatek tolerance
• škodolibost (některým lidem dělá radost přivádět přátele či známé do stavu opilosti a pozorovat jejich chování a reakce)
• usilování, aby všichni byli veselí
• podezíravost (že někdo pije záměrně méně, aby byl střízlivější a mohl si z nás dělat legraci, když se objevíme v určitém stavu opilosti)

Mnoho lidí, kteří jsou vybízeni ke konzumaci nad rámec jejich zájmu či rozhodnutí, podlehne těmto výzvám. A nejen když je příslušný produkt zdarma. Pokud ho někdo v restauraci objedná a zaplatí, mají naopak tendenci „rundu otočit“, čímž občas vzniká začarovaný kruh přinášející velmi špatné konce. Je jim trapné odmítnout a nerevanšovat se, případně jim to připadá neslušné. Zvláště v případě, když jim nabízí pití nadřízený, starší či jinak významná nebo vlivná osobnost.

A právě v takovém případě je na místě aplikovat zásady asertivního chování a prosadit si svůj zájem slušným, neagresivním leč zásadovým způsobem. Součástí takového postupu je i umění říkat „ne“ a za takové jasné odmítnutí se nestydět.

Každý člověk by si měl uvědomit, že v soukromém životě má právo odmítnout jakoukoliv nabídku či požadavek i bez udání důvodů. Jedná se o jeho nezpochybnitelné právo. To se týká samozřejmě i partnerských vztahů, sexu, zábavy, stravování, tím více pak konzumace alkoholických nápojů. K nim by se nikdy nikdo neměl nechat nutit. Každý by měl jasně prohlásit, že o každém alkoholickém nápoji, který vypije a tím ho vpouští do svých útrob a potažmo do svého mozku, rozhoduje sám a rozhodně nebude k něčemu tak niternému a osobnímu přistupovat jen proto, že to na něm někdo požaduje, že ho k tomu někdo nutí.

Pokud někdo neumí říci „ne“ či nemá odvahu své odmítnutí naplnit, neměl by nikam do společnosti chodit do doby, než si tuto dovednost jednoznačně a jasně osvojí. Nezvládá-li odmítat bez udání důvodů, může si jich několik připravit do zásoby.

Když není člověk plně rozhodnut s konzumací přestat, neměl by naopak produkty zásadně odmítat. Je-li jednou přemluven, kolegové to vezmou jako hru a nikdy nebudou plně respektovat jeho skutečné odmítnutí. V případě váhání by mohl zažertovat např. slovy:

„Ještě jsem se nerozhodl, zda budu v konzumaci pokračovat, zkuste mě přemluvit.“

Po vtipných replikách přátel by mohl pokračovat:

„Podařilo se vám mě přemluvit, tak mi ještě nalijte.“

Rozhodne-li se opravdu a stoprocentně přestat, nesmí se projevovat ustrašeně či váhavě. Pokud je přemlouván, řekne např.:

„Pro dnešek jsem skončil. Toto rozhodnutí je bohužel neměnné.“

S největší pravděpodobností bude dotazován na důvody, aby podle jejich zformulování mohl být přemlouván. Pak má tři možnosti.

Za prvé odmítne důvody uvést bez komentáře nebo s komentářem. Pro zajímavost mohu uvést několik příkladů:

• „Důvody jsou přísně tajné.“
• „Rád bych vám je sdělil, ale vy byste mi stejně nevěřili.“
• „Rád bych vám je sdělil, ale vy byste mi záviděli.“
• „Rád bych vám je sdělil, ale vy byste mě hrozně litovali a to já nemám rád.“

Za druhé může říci pravdu. Pokud má přísnou ženu, řekne, že ji nechce dráždit a hádat se s ní.

Obdobně sdělí, že má ještě schůzku, že musí připravit nějaké materiály do zaměstnání, že musí brzy ráno vstávat, řídit automobil apod.

Za třetí odpoví jinak, zalže nebo zažertuje, případně obojí:

• „Beru prášky na játra.“
• „Testuji speciální lék a dnes už jsem vypil právě tolik, kolik mi povoluje smlouva.“
• „Doma musím dýchat do alkatestru a když nadýchám více než promile, klečím hodinu na hrachu.“
• „Čeká mě ještě jedna oslava a tam budu muset vypít asi dvakrát tolik, co tady.“
• „Musím plnit manželské povinnosti, a když hodně vypiju, nevím kdy přestat. Kdybych šel k milence, ještě si s vámi dám.“

Ekonomický návrh

Závěrem si dovoluji navrhnout, aby část spotřebních daní z prodeje alkoholických nápojů byla věnována účelné a účinné osvětě, výchově ve škole, reklamě a p.r. článkům v novinách a časopisech, výrobě a vysílání propagačních a výchovně formativních spotů i celých pořadů v rozhlase a v televizi.